Bylo těžké vybrat, kdo se má stát členem United5?

Ne. Bylo jasné, kdo jsou ti nejlepší. Ale bylo těžké ty další odmítnout. Byla tam spousta talentovaných dětí, které si dělaly velké naděje. To jsem si neužíval, nejsem vyhlášený producent Simon Cowell. Nicméně první pětka byla jasná volba, i když castingy probíhaly dva dlouhé dny.

Jaké ambice skupina United5 má?

To je těžké říct, pokusíme se o to nejlepší. Pokud jsou písně dobré, kluci můžou uspět. Pokud dost dobré nejsou, je to má vina. Kluci tvrdě pracují, pořád se zlepšují. S propagací nám pomáhá člověk z Velké Británie, a tak nevidím jediný důvod, proč by se jim nemělo dařit nejen v České republice, ale možná i v Británii a ve zbytku Evropy.

V Čechách není obvyklé, aby kapely vznikaly tímto způsobem. Ve Velké Británii je to normální?

Ano, v menší či větší míře se to odehrává v každé kapele. Když hledá člena, zorganizuje castingy a přijdou na ně stovky lidí. Případů, kdy kapela vznikne naprosto organicky, je podle mého názoru minimum.

Co pro vás bylo při výběru důležité?

Samozřejmě zcela zásadní bylo, aby kluci uměli zpívat. Ne pokaždé to všichni členové boybandu doopravdy dovedou. A pak bylo důležité, aby každý z nich měl trochu jiný výraz a dobře se doplňovali. Také jsme hleděli na to, aby všichni nevypadali stejně.

Měli jste nějakou představu o cílové skupině, pro kterou jste United5 sestavovali?

Samozřejmě, pro mladé holky. Boybandy jsou vždycky pro ně. V Čechách moc takových kapel není, ne? Děti u vás poslouchají One Direction a 5 Seconds of Summer, ale to jsou kapely, které v Čechách ani na Slovensku nevystupují, takže je mnoho malých holek, které umírají touhou mít vlastní boyband, který by mohly milovat a mít jeho plakát nad postelí. Snad si tam kluky dají.

Znáte osobně Simona Cowella, který stojí za nejúspěšnější chlapeckou kapelou One Direction?

Na pivo spolu nechodíme, ale párkrát jsem ho potkal. Ovšem inspirací je pro mě pouze v tom ohledu, abych si kupoval padnoucí kalhoty.

Píšete pro United5 písničky. Je těžké psát pro kluky, kteří jsou o dvě generace mladší?

Nejsem tak starý, takže bych neřekl, že to je problém. Každý máme na něco talent a já miluju pop-music. Daří se mi skládat písničky, které si lidé pak pohvizdují. Přicházejí ke mně přirozeně. Není to složité bez ohledu na to, pro koho jsou. Nyní to bylo o to snazší, že už jsem kluky poznal a vím, co kterému sedí.

Kolik písní jste napsal?

Stovky a stovky. Některé bodovaly v hitparádách různých zemí, pár se jich dostalo na vrchol v Německu. Nejoblíbenější písničku mám ale v šuplíku. Já ji miluju, ale nikdo ji nechce.

Co je pro vás na práci skladatele zajímavé?

Třeba to, že se často s někým potkáte, podáte si ruce a za deset minut spolu sedíte a pracujete na písni, která pro vás může být velmi osobní. Otevíráte se umělci o dost víc, než byste se otevřel cizinci v baru. Hodně se obnažujete úplně cizím lidem.

Remixoval jste písničky Christiny Aguilerové, Alicie Keysové nebo Leony Lewisové. Znáte je osobně?

Ne. Většinou je to tak, že vám nahrávací společnost pošle čistý vokál a vy s ním pracujete. Jiné to bylo s Alicií Keysovou, která nás pozvala, abychom zremixovali její písničku. S ní jsem se setkal. Je to příjemná dáma.

Jaký mají podle vás remixy písniček význam?

Může to skladbu vymanit z původní škatulky. Třeba jsme remixovali písničku Hurts od Christiny Aguilerové. Byla to pomalá balada a my ji upravili tak, že ji v USA hrála taneční rádia.

Co udělá z písně hit?

Potřebujete skvělou písničku a hodně štěstí. Kolikrát jsem si o něčem myslel, že to je pecka, a nikdy to nikdo nenahrál. Jindy mám pocit, že trochu ztrácím čas, a ta písnička má pak úspěch.