Článek
Ne náhodou se příběh slepé francouzské dívky Marie-Laure LeBlancové a podobně starého německého chlapce Wernera Pfenniga z doby 2. světové války stal knihou roku 2014 listů New York Times, Washington Post, San Francisco Chronicle, Guardian i dalších a letos získal Pulitzerovu cenu. V působivém překladu Jakuba Kaliny ho nyní u nás vydalo nakladatelství Moba.
Čtenář sleduje celé desetiletí, od roku 1934 po rok 1944, kdy každý z hrdinů roste ve vlastním prostředí, ale setkají se tváří v tvář po jediný den ve víru nelítostné války ve francouzském přístavním městě Saint-Malo. Navíc Werner, tehdy už specialista wehrmachtu na odhalování radiostanic, se má stát zkázou pro Etienna, prastrýce Marie-Laure, zapojeného do odboje. Potřikrát však zachránil Werner Marii-Laure život a navěky tak ovlivnil její vnímání světa.
Je vidět, že román vznikal celých deset let, než se autor odhodlal ho vydat. Krok za krokem, větu za větou totiž pečlivě staví desítky příběhů, které se postupně spojují v jeden, nebo je zceluje spona lidské vzájemnosti.
Není náhodou, že autor nazval Wernerovo příjmení nejmenší německou finanční jednotkou – pfennigem. V jeho osudu je symbol života mnohých, kteří se podobnou cestou jako on stali částí nelidské nacistické mašinérie, ale hledali v sobě zlomky člověčiny převyšující vnucované přesvědčení o „nadlidské“ předurčenosti. Nic takového neexistuje, to si uvědomil právě Werner.
Cesta tohoto nadaného radioamatéra ze sirotčince, kam se dostal se sestrou Juttou, vedla přes elitní středisko Hitlerjugend až do řad armády. A v duši si nesl zkušenost z mládí, kdy právě se sestrou poslouchali éterem předávané vyprávění jistého Francouze, hovořícího o světě fantazie. Jistěže netušil, že se s ním jednou setká.
Otec Marie-Laure, klíčník pařížského Národního přírodovědného muzea, zase dostane od ředitele jednu ze tří variant legendárního diamantu bornejského sultána, aby ji uchoval před nacisty. Po jeho stopách se vydal nacista, toužící jen po jednom – zbohatnout.
Doerr nenapsal žádný romantický příběh. Válka si vyžádá oběti, jak to tak bývá, z těch nejlepších a nejobětavějších. Přitom nechává jednoduše střídat drobné kapitoly z příběhů obou hrdinů, které se vrství, až vytvářejí mimořádný celek. Nijak rušivě proto nepůsobí, když se celý děj uzavírá až v roce 2014. Tehdy se nakonec sejdou Jutta a Marie-Laure a předají si důležitý papírový model města. Možná symbol lidskosti, jistě však pouto s Wernerem, s nímž jsou navěky spojeny.
| Anthony Doerr: Jsou světla, která nevidíme |
|---|
| Moba, přeložil Jakub Kalina, 536 stran, 399 Kč, e-kniha 279 Kč |