Hlavní obsah

RECENZE: The Libertines jsou zajímaví jen jako garážová kapela

Právo, Jaroslav Špulák

Na světě je málo tak přeceňovaných skupin, jako jsou britští The Libertines. Vznikli v roce 1997, v letech 2002 a 2004 vydali dvě průměrná alba, potom se jedenáct let nedělo nic, ale loni se dali opět dohromady a nyní přicházejí se třetí deskou Anthems For Doomed Youth.

Foto: Universal Music

The Libertines v aktuální sestavě

Článek

Za slávou kapely je jistě i drogový příběh zpěváka a kytaristy Peteho Dohertyho, který při svém potácení se na hudební scéně místy působí dojmem, že by chtěl být Kurtem Cobainem své generace. Takový talent a výsledky ale nemá, takže je spíše žalostnou postavou, která se tu a tam odjede léčit z drogové závislosti, a když se cítí dobře, vezme kytaru a foukací harmoniku a zkouší napsat písničky.

Jeho pravou rukou v The Libertines je zpěvák a kytarista Carl Barat. Společně jsou podepsáni pod vším, co tahle kapela vymyslela, vydala a provedla.

Na formaci je dlouhodobě nejzáživnější syrovost, s jakou skládá a také nahrává. Její písničky působí, jako by byly nedokončené, zvukově nepříliš svědomitě opracované a interpretované ledabyle. Přispívá k tomu i fakt, že Doherty a Barat nejsou příliš dobří zpěváci, a tak se při poslechu alba vkrádá dojem, že člověk poslouchá demosnímky, ne finální zvukovou verzi písniček. Všechno to takříkajíc sedí na zadku, nemá to energii.

Foto: Universal Music

Obal nového alba kapely.

Nejpříjemnější písnička na kolekci se jmenuje Fame and Fortune. Kdyby měla potřebné studiové náležitosti, jistě by aspirovala na jeden z rádiových hitů letošního roku. V dalších skladbách totiž The Libertines chybí melodická síla, dobrý nápad a také schopnost jakkoli překvapit, například v aranžích.

Současně je třeba uznat, že Doherty a Barat ctí rockový grunt. Pianem v You’re My Waterloo a naléhavé až trýznivé Dead for Love ho sice trochu zjemnili, v dalších skladbách je však patrné, že jsou garážovou kapelou v pravém smyslu slova. V roce 2015 je to však přece jenom dost málo.

K albu se, mimochodem, váže historka o tom, že během jeho nahrávání měla kapela ve studiu fotografii již zesnulé zpěvačky Amy Winehouseové. Snímek si vyvěsila nad stolem s mixážní technikou. „Nikdy nebyla velkým fanouškem mých skladeb, nebo to minimálně nepřiznala. Byla celkem nemilosrdnou kritičkou, ale v mnoha ohledech jsme byli spřízněné duše. Byla dost inspirující, protože, i když byla kritická, bylo to proto, že měla vysoké standardy,“ vysvětlil Pete Doherty.

The Libertines: Anthems For Doomed Youth
Universal Music, 45:33

Celkové hodnocení: 55 %

Reklama

Výběr článků

Načítám