Hudbě se věnujete od svých pěti let. Pamatujete si, co vás k ní přivedlo?

Když mi bylo čtyři a půl roku, dostal jsem od rodičů první violoncello. Je to krásná vzpomínka, pamatuji si, jak jsem vzplanul vášní pro ten nástroj. Bylo malinké, děti samozřejmě hrají na menší, ale vybavuji si, jak jsem na ně zahrál první tón. Líbila se mi pozice, ve které hrajete, že nástroj obejmete, jako kdyby byl tělo. V tom věku jsem si samozřejmě nebyl vědomí toho, že je to vlastně velmi smyslné, ale od počátku jsem si violoncello a jeho tvar zamiloval.

Máte pořád ten první nástroj doma?

Bohužel ne, strašně rád bych ho jednou předal svým dětem, ale někam se zatoulal.

Tohle jsou vaše vůbec první hudební vzpomínky z dětství?

Rozhodně. Z dětství si nejvíc vybavuji hru na cello. Kromě toho mě rodiče, i když nejsou muzikanti, často brali na koncerty. Vždycky jsem žil obklopen hudbou. Později jsem nastoupil na konzervatoř. Rodiče nikdy na žádný nástroj nehráli, ale vždy hudbu milovali.

Byl jste violoncellu stále věrný?

Vždy jsem věděl, že to je můj hlavní nástroj. Od chvíle, co jsem začal hrát, se stalo téměř součástí mého těla. Když mi bylo asi osm, chtěl jsem zkusit i něco jiného a hrál jsem několik let na piano. Na to, že to byl můj druhý nástroj, jsem dokonce dosáhl slušné úrovně. Ale piano vždy zůstalo na druhém místě, nikdy jsem nepomýšlel na to, že bych nástroj vyměnil.

Přijedete na festival Dvořákova Praha, na kterém jste již hrál v roce 2009 Dvořákův Violoncellový koncert h moll a v roce 2012 se podílel na interpretaci Beethovenova Trojkoncertu. Získal jste si k tomuto festivalu nějaký vztah?

Miluji ho. Podle mě je výjimečný. Má skvělé proporce, není ani příliš velký, ani malý. Stále na něm cítíte intimitu. A zdá se mi, že na něj chodí i výjimečné publikum. Mám z lidí v České republice pocit, že milují hudbu, která je součástí jejich životů. Díky kvalitě publika se zvedá úroveň celého koncertu.

Jak vnímáte díla Antonína Dvořáka, čím jsou pro vás zajímavá?

Dvořák byl znamenitý skladatel. Napsal jeden z nejlepších violoncellových koncertů historie, proto ho hraji velmi často. Je součástí mého každodenního života. Dvořáka jsem ale hrál v Praze minule, tentokrát zahraji Johannese Brahmse. Budu hrát krásný dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr. Od Brahmse máme pro violoncello jen tento úžasný kousek. Samostatné koncerty pro violoncello nenapsal. Na housle bude hrát vynikající hudebnice a má dobrá přítelkyně Lisa Batiashvili. Těší mě, že nás povede dirigent Lionel Bringuier, kterého znám už dvacet let, protože byl dřív violoncellista. Potkali jsme se na studiích v Paříži. Setkáváme se na pódiích s různými orchestry a repertoárem poměrně často. Nyní to bude poprvé s Tonhalle-Orchester Zürich.

Často spolupracujete se svým bratrem Renaudem, který je houslista. Máte jako sourozenci stejný hudební vkus?

Koncertovali jsme spolu asi patnáct let, ale v posledních letech jsme se rozhodli to omezit. Myslím, že je zdravé spolupracovat s různými lidmi. Takže teď víc pracuji na vlastních věcech. V posledním roce například učím v Paříži. Také mi vychází nové album s Šostakovičovým koncertem. Čím dál víc hraji sólově. Abych se ovšem vrátil k otázce: Ne, máme rozdílné povahy i životy, lišil se i náš hudební vkus.

Ve Finsku existuje skupina cellistů Apocalyptica, která na cella prezentuje rockové skladby. Znáte ji?

Ano, znám. Na violoncellu je krásné, že ho můžete užívat nejrůznějším způsobem. Hodí se do různých žánrů, rozumí si se všemi nástroji. Když někoho inspiruje a užije ho netradičně, je to fantastické. Sám rád experimentuji. Je to důležité, protože klasická hudba se potřebuje trochu otevírat různým vlivům.

V jakém ohledu rád experimentujete?

Už několik let mě baví spolupracovat s tanečníky. Je to pro mě nová zkušenost. Když hrajete, necháte se lidmi, kteří před vámi tančí, inspirovat a nehrajete stejně. A oni jinak tančí. Je to komunikace. V budoucnu bych rád pracoval s různými žánry a hudebními styly. To ale bude záležet na inspiraci a lidech, které potkám. Nechci být proto konkrétní, nicméně experimentům jsem nakloněn.

Napsal jste vy sám někdy nějakou skladbu?

To ne, nemám na to nadání. Možná to jednou zkusím, ale opravdu mi připadá, že to není moje parketa.