Její hlas v mnoha polohách připomíná projev Amy Winehouse. Není ale tak temný, tak osudový. Ella Eyre v něm má barvu dračice s dechem dívenky, jež má talent tak přirozený, jako je vdechování vzduchu. V písních to ostatně deklaruje. Bez potíží zvládá polohy nízké, střední i vysoké, v jejím projevu je dynamika i schopnost barvou hlasu doplňovat obsah textu.

Čtrnáct skladeb na desce se nese ve dvou rovinách. První je taneční až stadiónová, druhá více lyrická (Even If, Alone Too), přičemž té druhé je méně, případně tvoří části skladeb, které se postupně vyberou do polohy první. Taneční vizáž v sobě ale mají vlastně všechny - je jen otázka, jakým způsobem bude posluchač tančit.

Obal alba Feline.

Obal alba Feline.

FOTO: Universal Music

Všechny písničky mají poměrně nápaditou melodickou linku, soulový způsob zpěvu, kterým se Ella Eyre prezentuje, je nadto dělá dramatické. Při takové konstelaci se proto nabízí otázka, zda by pro melodie nebylo lepší, kdyby byly prezentovány s jednoduchým doprovodem akustické kytary, bez všech těch tanečních kudrlinek a zvuků, které na desce jsou. Pokud by se tak stalo, nesporně by se v plné nahotě ukázaly všechny jejich dobré hudební vlastnosti.

Nejlepší písnička na albu je If I Go. Je na ní totiž všeho tak akorát. Její aranže jsou vkusné, melodie je neodolatelná a pěvecký výraz Elly Eyre přesně v té poloze, která jí sluší nejvíce a která se jí také, slyšitelně, výborně zpívá.

Jestli Ella Eyre přežije do dalších let, naznačí až druhé album. Start má ale v zásadě dobrý.

Ella Eyre: Feline
Universal Music, 49:02

Celkové hodnocení: 75 %