Byla to doba tvůrčí euforie a také snů a velkých nadějí. Zdálo se, že střední Evropa bude rájem umění na zemi.

Jako houby po dešti vznikaly soukromé galerie a muzea, výtvarné umění sbíral kdekdo a toto vše vyvolalo obrovský „hlad po obrazech“, jak zněl titul knihy Hunger nach Bildern historiků umění Wolfganga Maxe Fausta a Gerda de Vriese.

Návrat ke kořenům domácí tvorby

Soukromí sběratelé i muzea se začali zajímat o německé umění, které by bylo možné bez rozpaků umístit na stěnu vedle Moneta, Chagalla nebo Picassa.

V Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu, Berlíně a Hamburku výtvarníci odmítli americké umění šedesátých a sedmdesátých let a vrátili se ke kořenům domácí tvorby. Šlo o návrat k expresionismu co do formy a romantismu co do obsahu. Silné emoce vyjádřené barevnými kontrasty, obrazy plné symbolů a mytologie, rozmanitost stylů, volné parafráze na výtvarnou minulost – to vše dravě a nekompromisně nabídla tehdejší německá postmoderna.

Výstava ve Frankfurtu nad Mohanem představuje třicet osobností, které se tehdy zapsaly do osudů středoevropského malířství. Mezi nimi jsou i výtvarníci pocházející z Čech, například jednašedesátiletý Jiří Georg Dokoupil původem z Krnova, šestašedesátiletý Jan Knap z Chrudimi nebo jednasedmdesátiletý Milan Kunc, rodák z Prahy.

Bilance nazvaná DIE 80ER bude ve Städelově muzeu otevřena do 18. října.