Pro ty české teď přichystalo nakladatelství Argo opravdovou lahůdku - "autobiografickou koláž" Květná neděle, která v USA vyšla r. 1981. Vonnegut zde představuje svou pokrevní i spisovatelskou rodinu (do té patří kromě Marka Twaina třeba "špatně pochopený" Jonathan Swift nebo "za určitou cenu obhajovaný" L. F. Céline) a také své autorské postupy. Jedním z nejzajímavějších je rozhovor se sebou samým, který Vonnegut původně uveřejnil ve slavné edici The Paris Review. (Mimochodem, zde vysvětluje například v Čechách tak proslavený pojem knoflíkář.)

O svém psaní Vonnegut mluví rád, žádnou samochválu ale nečekejte. "Spisovatelé mají v průměru asi tak stejné IQ jako prodavačky kosmetiky v obchoďáku Bloomingdale"s. Naše síla spočívá v trpělivosti," píše.

Kaleidoskopický autoportrét

Součástí jsou i vybrané Vonnegutovy úvahy, recenze, předmluvy, veřejné proslovy a dopisy. Rád také chválí a cituje své literární a umělecké přátele, i když tak činí typicky vonnegutovsky - viz třeba krátký dialog s Milošem Formanem o masturbaci. Přes všechnu svižnost, vtip i provokace se v Květné neděli opakovaně vrací motiv soustředění, bez kterého nemůže tvořit žádný velký autor.

Vonnegutově čtivosti odpovídá i povedený překlad, který se bohužel neobešel bez několika klasických omylů - např. legendu zlaté hollywoodské éry Cecila B. DeMilla překladatel pokládá za ženu, zatímco nositelku Pulitzerovy ceny Alison Lurieovou zřejmě za muže. K úplné dokonalosti knize chybí snad i ukázka z Vonnegutova grafického díla (právě teď se až do konce srpna vystavuje v Indianopolisu), to ovšem nelze vyčítat české edici.

Květná neděle i tak potěší všechny Vonnegutovy čtenáře, kteří sdílí jeho krédo: "Člověk není zlý. Je jenom k popukání hloupý. A tomu já věřím. Nazdar!"

Kurt Vonnegut, Jr.: Květná neděle

Přeložil Matěj Turek, vydalo Argo, 260 stran