Kdo je Noid ve skutečnosti?

Noid je kluk, který se narodil v muzikantské rodině. Rodiče, babička, děda i předci z tátovy strany jsou nebo byli muzikanti. Když mu byli čtyři, rodiče ho k hudbě dokopali. Malému Vašíkovi, tedy mně, se to zalíbilo. Začal jsem skládat první písničky, hrál jsem přitom na vozembouch a asi v sedmi letech mi ten rambajs přestal stačit a začal jsem chodit na piano. Přidal jsem k tomu ještě flétnu a klarinet, ovšem ve čtrnácti jsem začal hrát v kapele Hellpit. Byl to strašný metal. Měli jsme jen dva členy.

Z toho, co jste řekl, vyplývá, že jste vlastně multiinstrumentalista.

No... jsem také hudebník a řekl bych, že mě to baví víc než to zpívání. Fascinuje mě skládání i hraní. Líbí se mi, že to neovlivňuje počasí, má kondice a schopnost zařvat na pódiu. Když skládám, dávají se mi emoce do nástrojů lépe než do zpěvu.

Který nástroj je nejemotivnější?

Je jich spousta. Mám mnoho nástrojů, sbírám je, což je můj velký koníček. Poslední nástroj, který jsem sehnal, je violoncello, takže momentálně je pro mě nejemotivnější violoncello. Má nádherný zvuk, takový, jaký jsem vždycky miloval.

Nástroje sbíráte kvůli jejich historické hodnotě?

Pro mě je důležitější umět na všechny, které mám doma, něco zahrát. Momentálně mě například baví scénická hudba. Když získám nový nástroj, čtrnáct dnů na něj trénuju a pak se snažím dát mu prostor ve skladbě, na které právě pracuji.

Celý rozhovor přinese sobotní vydání deníku Právo.