Až z Argentiny přivezl do plzeňské Alfy loutkář Omar Alvarez Titeres křehké poetické představení o lásce Andersenova Statečného cínového vojáčka. Loutkář v kostýmu řemeslníka z 19. století (tvůrce cínových vojáčků) hraje celé představení sám a k loutkám se chová se zvláštní něhou a soucitem vůči jejich citovým i osudovým peripetiím.

Statečný cínový vojáček má i v Andersenově pohádce jen jednu nohu.

Statečný cínový vojáček má i v Andersenově pohádce jen jednu nohu.

FOTO: Jiří P. Kříž, Právo

Známý evropský pohádkový příběh je tu spojený s prostředky tradičního argentinského loutkářství, kdy jsou k jeho vyprávění využívány hračky, javajka, stínohra i práce s vlnící se drapérií a barevným svícením. Herci hostitelského Divadla Alfa citlivě namluvili českou verzi příběhu o nešťastné lásce statečného jednonohého vojáčka zamilovaného do krásné tanečnice, takže představení bylo srozumitelné i pro malé diváky a nutno říci, že je sledovali bez dechu a brebentění. Byl to čtyřicetiminutový příjemný návrat k emotivnímu příběhu se stále aktuálním poselstvím o potřebě lásky, statečnosti a věrnosti.

Japonský jezevec vypadá jako kočka

Na argentinského Cínového vojáčka navázal japonský, leč u nás dobře známý loutkář Noriyuki Sawa hodinovým představením na námět dětské knížky Miyazawy Kenjiho Cellista Gauche. Záměrem naznačeným v úvodu představení je spojení světa klasické hudby a přírody v podobě četných zvířátek, ale příběh sám působí dosti vykonstruovaně: cellista Gauche zkouší s filharmonickým orchestrem Beethovenovu VI. symfonii „Pastorální“ a moc se mu nedaří, je dirigentem neustále kárán, protože hru kazí. A tak se rozhodne doma po nocích cvičit, aby svůj part zvládl. Každou noc ho však navštěvují nejrůznější zvířátka, která po něm vyžadují, aby jim (a s nimi si) hrál. Samotné dialogy se zvířátky jsou ale dost šroubované a pro děti (a někdy i dospělé) ne zcela srozumitelné, ačkoli jsou tlumočené česky do sluchátek, což je ovšem pro malé děti příliš složitá forma spojení slova s děním na jevišti.

Příběh se drobí na jednotlivé epizody a korunuje ho poněkud překvapivé poznání, že ačkoli zvířátka po celý týden Gauche odváděla od cvičení (a „po svém“ ho vychovávala), takže se k Beethovenovi vlastně vůbec nedostal, nakonec svůj part na koncertě vystřihl dokonale a sklidil (ne)zasloužený úspěch.

Japonský představitel cellisty Gauche hrál na violoncello opravdu skvěle.

Japonský představitel cellisty Gauche hrál na violoncello opravdu skvěle.

FOTO: Jiří P. Kříž, Právo

Po výtvarné stránce upoutá diváky projekce obrázků kreslených do skleněné plochy pokryté práškem i práce se stínohrou, ale loutky samy je těžké rozklíčovat – japonský jezevec byl k nerozeznání od kočky a z králíka se vyklubala polní myš. Inscenace je provázena hubou v podobě výborného mladého cellisty, představitele Gauche, a klavíristy obstarávajícího orchestr. Dva japonští herci usazení po straně jeviště příběh vyprávějí/hrají do mikrofonů.

Děti japonský Gauche příliš nezaujal, braly spíš jednotlivé loutky a jejich dohadování, o jaké zvíře se jedná, včetně hlasitých komentářů, bylo zdrojem veselí pro dospělé publikum.

Skupova Plzeň potrvá až do neděle 6. září a divákům nabídne ještě řadu zážitků ať už domácích loutkových scén, anebo hostů z Velké Británie, Dánska, Austrálie či Izraele.

Statečný cínový vojáček Omar Alvarez Titeres
3. září, Malý sál Divadla Alfa Plzeň

Celkové hodnocení: 80 %

 

Cellista Gauche Noriyuki Sawa
3. září, Divadlo Alfa Plzeň

Celkové hodnocení: 50 %