Režisér rozehrává příběh, v němž šlechtičtí potomci, dávno zbavení svých privilegií i svého vznosného světa, oprašují staré vznešené aristokratické obyčeje a objevují zrádná tajemství tohoto pozapomenutého a "čarovného" dědictví. Příběh není časově určen a odehrává se na neznámém teritoriu. Krajina v jednu chvíli vypadá jako v Austrálii, jindy jako ve Finsku.

Zrádná hra s otčinou

Do vlasti (německy Vaterland) se vracejí potomci aristokratického rodu Czadských, kdysi v překotném toku dějin vyhnaného za hranice. Richard (Karel Roden), Max (Vasil Fridrich), Vilém (Roman Zach) a Leo (Marek Daniel) se svými družkami nacházejí v zanedbané krajině už jen rozpadlé, chátrající sídlo, kde zbyl pouze starý majordomus, věrný sluha starého pána domu Jan Willmer (František Řehák).

Nejde jen o to, jak správně konzumovat na sváteční tabuli krůtu, ale největší zrádnost číhá v tajemství loveckého rodinného deníku, v němž je návod jak lovit kostrouny. Ti patří ke svérázu tohoto kraje, přežívá jich jen několik desítek kusů v horách a v určitou roční dobu slézají níž, aby se mohli pářit.

Jednoho dne tedy princátkové vyrazí za pomoci Willmerova syna Karla (Petr Forman) a dvou domorodých zdegenerovaných pohůnků na lov a k tomu si berou všechny staromilecké lovecké pomůcky jako vábničky a vrhací sítě.

Z lovců se stanou lovení

Jařab rozvíjí příběh jako složitou šachovnicovou hru, v níž jsou nakonec na vině samotné postavy, které začnou porušovat pravidla hry. Z lovců se stane lovná zvěř.

Po celou dobu je sice možné naivně sledovat dobrodružný lovecký výjev, přesto je film spíš souborem mnoha metafor a nabízí četné možnosti výkladu.

Tajemné prostředí domu je předem netušenou, lehce hororovou pastí i scenérií společenského dramatu, v němž se tříbí charaktery. Film také symbolicky naznačuje možné peripetie návratu synů kdysi vyhnaných a "zlikvidovaných tříd" do (už ne více socialistické) vlasti.

Po celou dobu střídavě sklouzává z reality do světa přeludu i do jakoby znovu "prožívané" minulosti. Ta hypnotizuje postavy slepou, až fyzickou silou. Divák je po chvíli unesen do nejistého a uzavřeného světa Jařabovy vášnivé imaginace, která vykresluje prostředí starosvětského lovu a jeho fetiše, podivné obrazce na zdích domovního sklepa, které mají sexuální podtext, i dusnou atmosféru rodinných dramat.

Tempo filmu pokulhává

I když ne každý se vydá na tak dobrodružnou výpravu rád. Najde svérázný a neprvoplánový humor, ale i těžkopádnost a snahu dobrat se odpovědí na dost velké otázky - například na osud civilizace, vztah historie k dnešku, soužití různých kultur.

Autor však trochu připomíná střelce, který pálí, ale trefí se jen někdy a jindy míří na příliš vysoko letící ptactvo.

Jeho podivnému pokusu o zhuštění času však nechybí černý humor, ani ironie.

Nutno dodat, že autorovy jednotlivé tahy trochu váznou a nakonec nelze přehlédnout, že není filmař a neudrží například tempo. Ke konci film dýchá ztěžka a působí dojmem nastavovaného konce.

Jařab nerozehrál filmařsky některé scény, například návrat ztraceného bratra, ačkoliv třeba slavnostní hostina a lov jsou znamenité, absurdní kostrouni zbytečně vypadají jak z laciného scifi. Přesto Vaterland je natolik jiný film než většina současné české produkce, že si pozornost soustředěného publika právem zaslouží.

Vaterland, Česká republika (2004),

Režie: David Jařab, scénář: Roman Zach, hudba: Petr Haas, Jan Ponocný, kamera: Marek Jícha, hrají: Karel Roden, František Řehák, Petr Fprman, Vasil Fridrich, Dana Poláková, Roman Zach, Marek Daniel, Matěj Forman, Adiya Oyunchimeg.