Jaké jste měli léto?

Skvělé. Tady v Dánsku je docela zima, ale koncertovali jsme ve Španělsku a poprvé v životě také v Istanbulu. Člověk sice na turné nemá moc času, ale Istanbul jsem si užila. Bylo zajímavé vidět město, které je rozkročené mezi evropskou a asijskou kulturou.

Co pro vás dosud bylo vrcholem letošního roku?

Letos jsme moc nekoncertovali, ale měli jsme menší turné po Nizozemsku. Koncerty miluju, takže to byly chvíle strávené na pódiu. Také jsem si poprvé zkusila, jaké to je, hrát ve filmu. Budu zpívat v jednom dánském snímku, který bude k vidění příští rok. Být na place se mi líbilo.

Žijete v Kodani, která je považována za jedno z nejlepších míst pro život. Je pro vás jako umělkyni inspirující?

Upřímně řečeno, myslím, že naši hudbu inspiruje skoro všechno ostatní, ale vliv Kodaně v ní nevnímám. Víc než vlastní město mě inspirují třeba Spojené státy a jejich muzika. Mám ráda soul, funk a mnoho dalšího, líbí se mi odlišnosti.

Hodně nás také inspirují filmy. Naší zálibou v kinematografii jsme se nechali ovlivnit hlavně na druhém albu Out of Frequency z roku 2012. Obecně mě ale inspiruje především rozmanitost života. Jak na úrovni mezi dvěma lidmi, tak na té společenské.

Přestože vás Kodaň neinspiruje, zeptám se vás na tamní hudební scénu. Jaká je?

Hlavně popová, a jen menší část kapel zpívá anglicky a hraje mimo Dánsko.

Nemám ale pocit, že bychom někdy byli součástí nějaké celistvé hudební scény. Obecně bych řekla, že v Dánsku vzniká čím dál víc kapel, které jsou obtížně žánrově zařaditelné.

Vždy jste se chtěla stát zpěvačkou?

Od malička mě bavila hudba, zpívala jsem si a vymýšlela legrační texty. Má sestra hraje na kytaru, takže jsme spolu blbly. Pokud si vzpomínám, vždy jsem s někým hrála. Ale nemyslela jsem si, že se stanu zpěvačkou. Měla jsem pocit, že musím mít opravdovou práci.

Pak jsem ale potkala Larse, který mi řekl, že má nějakou muziku, jestli si nechci zkusit zpívat. Brzy jsme se rozhodli, že do toho dáme všechno a zkusíme, jestli to bude někdo poslouchat.

A povedlo se vám to rychle. Ještě než v roce 2009 vyšla vaše debutová deska Fruit, byla vaše píseň Around the Bend použitá v reklamě na iPod.

Měli jsme velké štěstí. Seznámili jsme se s někým, komu se naše hudba opravdu líbila, a pomohl nám ke kontaktům na vydavatelství v Londýně. Tam na nás dost vsadili a pomohli nám se startem. Díky tomu jsme rychle vydali EP a jedna písnička se dostala do té reklamy. Lidé pak naši hudbu slyšeli z televizí na celém světě. Najednou to bylo poměrně masivní a vydali jsme první album.

Nevěřila jsem, že tu reklamu dostaneme, a když se tak stalo, byla jsem v šoku. Když jsem pak tu píseň slyšela všude, uvědomila jsem si, že opravdu můžeme prorazit. Lepší promo jsme si totiž nemohli přát.

Záhy po startu kariéry jste předskakovali na koncertě AmyWhinehouseové v Kodani. V kinech teď běží životopisný snímek Amy. Viděla jste ho?

Ne, ale určitě se na něj podívám. Byla to skvělá zpěvačka, její hlas jsem milovala. Je hrozné, že už tu není.

Setkala jste se s ní?

Neměla jsem to štěstí. Jen jsem po našem vystoupení sledovala její koncert. Víte, ta noc, kdy jsme jí předskakovali, byla náš první pořádný veřejný koncert. Vzpomínám si, že zapomněla refrén k Rehab. Lidé to zazpívali za ni.

Když jste loni vydali desku Bring Us Together, psali jste, že to je zvuk znovunalezené inspirace. Byli jste unaveni?

Neustále jsme cestovali a s Larsem jsme spolu trávili tolik času, že jsme téměř zničili naše přátelství. Už jsme ze sebe byli otrávení. Náš vztah potřeboval očistu. Navíc debut byl spíš o nějakých smyšlených postavách a druhé album bylo inspirováno filmy a soundtracky. Nic o reálném světě, takže jsme si u třetího alba přáli, aby bylo o nás a našich pocitech. Hrdinové a gangsteři nás přestali bavit, a tak jsme začali psát o vlastních touhách a lásce.