Mimochodem, od plyšáku jsem Německem vždy jen projížděl a o novotách, hlavně u Sasů a Durynků, nevím zhola nic. Přesto si myslím, že je naší povinností se o zemi, se kterou realizujeme více než třetinu zahraničního obchodu, dozvědět co nejvíce.

Abych tu neházel nějakými hausnumery, tak to bylo v loňském roce pintlich 34,71 procenta. Ale máte recht, že holá čísla moc nikoho nezajímají. Jak se tam ty naše suroviny, polotovary, výrobky a výpěstky chovají, jestli nelumpačí a pasují tam, kam mají?

V Dubí před Cínovcem jsme ještě zkontrolovali, zda s sebou vezeme cestovní amulet - obrovskou černou ploutev, která se nás drží jako klíště již od nepaměti.

Ploutev jsme našli, ale chyběl stan. Však on se po ose přesunu objeví nějakej dobrej kauf. A já si pak, když jsme se blížili k Drážďanům, sám v sobě, jen pro pořádek, udělal inventuru svého vztahu k Německu a k Němcům.

Jak jinak - ambivalence, imrvére samá ambivalence. Na jedné straně jsem si vzpomněl na mráz, který mně běhal po zádech vždycky, když jsem si v albu rovnal známky s nápisem Böhmen und Mähren a dostal se k aršíku s Reinhardem Heydrichem (dodnes z těch známek vane zlo).

Na druhé straně jsem velkou část svého předčtenářského knihomilství strávil prohlížením staroněmeckých pověstí a Brehmova Života zvířat s krásnými ilustracemi a vazbami a ve švabachu (matka je zachránila z popelnice při poválečném rabování bytů brněnských Němců).

Na jedné straně hejna východoněmeckých fanoušků, kteří táhli pravidelně jako sarančata na brněnskou Velkou cenu. Na druhé straně tisíce kapslíků od odsunutého/vyhnaného prastrýce Karla, díky nimž jsem se stal na dlouhou dobu kapslovým králem naší ulice (1970). A taky jsem od něj dostal obrovské puzzle (a byl jsem pilný skladač).

Na obou stranách bylo trochu světla i trochu stínu. To spolužák Jenda měl v německé otázce jasno. Byl také filatelista, ale specializovaný. Měnil, kupoval, kradl známky s Adolfem Hitlerem; po padesáti kusech je pak cpával do krabiček od sirek a pálil, upaloval. Přitom neměl vůbec ánung o tom, co je to konečné řešení.

www.literaturcafe.de

Jak dělají v Německu internetové literární časopisy? Jako ukázku nabízím Das Literatur-Café ze Stuttgartu. Líbí se mi zde např. on-line projekt Buchstaben Suppe. Kdokoliv může poslat povídku či básničku o nějakém písmenku.

Nemusíte němčinu ovládat, abyste pochopili, že Christian Morgenstern zbytečně nenapsal Hontraruru miromente / zasku zes rü rü? / Entepente, leiolente / klekwapufzi lü? / Lalu lalu lalu lalu la!