Před třemi lety jste si přála spolupracovat s herečkou a režisérkou Enikö Eszényiovou. Sešly jste se teď ve Večeru tříkrálovém. Naplnila spolupráce vaše očekávání?

Tehdy jsem ještě ani netušila, že se mi přání někdy splní, a už vůbec ne tak rychle. Spolupráce s Enikö Eszényiovou byla velmi dobrá. Byla na mě tvrdá a nekompromisní, ale naučila mě velkou spoustu věcí, a to nejen těch, které se týkají postavy Violy, ale i obecně, co se týká herectví jako takového i samotné existence herce na jevišti.

Enikö má se Shakespearem i herecké zkušenosti, a tak se o to lépe dokázala vžít do kůže nás herců a podat nám o hře o to konkrétnější obraz. Bylo to krásné setkání a jsem moc ráda, že mi svěřila postavu Violy.

Viola je jedna z nejaktivnějších Shakespearových ženských postav. V mužském převleku lásce odolává, a přitom ji sama prožívá. Jak jste si s ní rozuměla?

Violu jsem si oblíbila hned od počátku zkoušek a myslím, že si rozumíme. Mám moc ráda postavy, které jsou zamilované, které vše dělají z lásky a pro lásku jsou schopné vykonat velké věci. Že můžu ztvárnit Violu, je pro mě velká radost, protože je právě takovou postavou.

Inscenace režisérky Enikö Eszényiové jsou vždy plné hudby. Vy jste kromě herectví studovala i hru na klavír. Pomáhá vám muzika na jevišti jako herečce?

Hudba má ve Večeru tříkrálovém důležitou roli. A Enikö se už při výběru herců soustředila na to, abychom si mezi sebou rozuměli nejen herecky, ale i hudebně. V její inscenaci ožijí dva klavíry, akordeon, kytara, baskytara, housle, cajón plus naše hlasy. Za to patří dík skladateli Róbertovi Mankoveckému, který hudbu k inscenaci složil a zaranžoval.

Myslím, že muzika, tak jako všude, velmi pomáhá i na jevišti. A to přesto, že hrát na hudební nástroj vyžaduje zcela jinou formu soustředění, než je ta herecká. Musíme své mozky přepnout okamžitě na jinou vlnu, což v prvním okamžiku není snadné, ale cvikem se to dá zvládnout a pak to přináší velkou dávku radosti.

Mně osobně hudba na jevišti vždy pomáhá, a zvláště v inscenaci Večera tříkrálového, v níž představuje výrazný prostředek k vyjádření Violiných emocí.

Slovenská herečka Judit Bárdosová

Slovenská herečka Judit Bárdosová.

FOTO: Tibor Somogyi

Na Slovensku hrajete Večer tříkrálový už druhou sezónu. Jak inscenaci přijali diváci?

Ohlasy jsou pozitivní a my z toho máme velkou radost. Jsme velmi zvědaví, jak inscenaci přijmou diváci v Praze a Ostravě. A moc se na ně těšíme.

Jak se vám hraje pod širým nebem?

Hrát pod širým nebem je pro nás herce vždy výjimečný zážitek. Velká energie, kterou při tom odevzdáváme divákům, se nám mnohonásobně vrací. To nás motivuje a naplňuje radostí.

Čeští diváci vás znají především jako filmovou herečku. Čeká vás nějaká další filmová role?

Ano, čeká mě u vás v Čechách televizní a možná i filmová role, ale zatím jsou tyto projekty v přípravné fázi, takže i kdybych ráda prozradila něco konkrétnějšího, nemůžu o nich ještě hovořit.