Článek
Mornštajnová ve svém psaní silně inklinuje k vykreslování minulosti naší země. Zajímá ji život obyčejného člověka za války v protektorátu, mezi válkami a za komunismu. V prvním románu zkoumala generaci tří žen v jedné rodině, v Hotýlku do středu děje klade postavu Václava, který stejně jako předchozí hrdinky prožil zásadní okamžiky zvratů. Je ztělesněním obyčejného českého člověka. Pochází z běžné rodiny, řeší své osobní záležitosti, svět běžící kolem něj příliš nevnímá a dotýká se ho jen v nutných případech.
V těchto momentech lze vidět výrazné konotace s postavou Jana Dítěte z Hrabalovy novely Obsluhoval jsem anglického krále. Stejně jako on neřeší primárně historický běh, ale až mezní momenty, kdy se ho politické zvraty bytostně dotýkají a nad jejich smyslem nepřemýšlí, má pouze svůj vlastní svět, uzavřený před tím vnějším. Shoduje se i motiv hotýlku, který je něčím, co určuje ekonomický statut a co zaručuje stabilitu rodiny.
Zdá se, jako by autorce šlo v první řadě o vykreslení doby. Postavy proto staví poměrně prostě, jsou mechanismem, na kterém chce demonstrovat, co dějiny způsobily, jak zasáhly do dílčích malých lidských osudů.
Stejně jako ve Slepé mapě je i v Hotýlku vyprávění bytostně přímočaré. Autorka nemá snahu pohrávat si se stylem, dialogy či gradací. Chronologicky vypráví, nevyužívá emocí, nekumuluje děj.
Hotýlek je tak opět jakousi výpovědí o své době, v menší míře však, než byl Mornštajnové debutový román. Ten z obou knih vychází jako chladnější, popisnější, téměř učebnicový román o dějinách české země a „obyčejného českého člověka“.
| Alena Mornštajnová: Hotýlek |
|---|
| Host, 319 stran, 299 Kč |