Hlavní obsah

RECENZE: Robert Plant vzpomínal s citem a rozséval energii

Právo, Jaroslav Špulák

Robert Plant loni koncertem ve společnosti kapely The Sensational Space Shifters potěšil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava. Ve čtvrtek večer se s ní představil ve zcela zaplněné brněnské hale Rondo. Hráli jak skladby ze společného loňského alba Lullaby and... The Ceaseless Roar, tak předělávky klasických písniček Led Zeppelin, kapely, k níž Plantův hlas historicky neodmyslitelně patří.

Foto: Milan Malíček, Právo

Robert Plant zpíval skvěle.

Článek

Přestože se zpěvák několikrát odmítl vrátit do její sestavy, navázat na úspěšný koncert pro Ahmeta Erteguna v Londýně v roce 2007 a připravit nové album, k repertoáru mateřské skupiny se v Brně vracel často a zjevně rád. Přirozeně za jásotu diváků.

Skladby Led Zeppelin tvořily podstatnou část koncertního programu, ovšem byly za tím účelem patřičně upravené. Znalci a pozorní fanoušci evergreeny Black Dog, The Rain Song, The Lemon Song nebo přídavkovou Rock and Roll samozřejmě poznali, přičemž z některých dalších písní zazněly podstatné úryvky. Museli je ale přijmout v aranžích, které odpovídají naturelu spojení zpěváka s The Sensational Space Shifters.

Posun k world beatu

Žánrově je posunuli k jakémusi world beatu s výraznou podporou folku. Plant bral do ruky bubínek, na který doprovázel ostatní členy formace, došlo i na jednostrunné housle, jimiž sound výrazně ovlivňoval Judeh Camara. Charakteristické riffy či celé melodické linky ovšem zůstaly zachovány, na to mají písničky Led Zeppelin příliš osobité znění.

Foto: Milan Malíček, Právo

S kapelou The Sensational Space Shifters to Plantovi svědčí.

Z alba Lullaby and... The Ceaseless Roar zazněly Rainbow, Turn It Up nebo upravený tradicionál Little Maggie, který se hezky odrazil od folkového motivu ve finále zeppelinovské Dazed And Confused a pokračoval v podobném duchu, jako by v té části koncertu chtěla parta kolem Planta poukázat na krásu britského folklóru.

První část programu měla folkový akcent a hudebníci se nořili do klidnějších instrumentálních pasáží, které beze zbytku sloužily skladbám a neměly tendenci dělat z nich sáhodlouhé kompozice bez pointy. V tomto ohledu byla formace velmi citlivá, řemeslně dokonalá a v interpretaci strhující.

Foto: Milan Malíček, Právo

Došlo i na hity od Led Zeppelin.

Ve střední části koncertu se více prosazoval kytarista Justin Adams, jehož styl je jiný než styl Jimmyho Page, kytaristy Led Zeppelin. Dokázal do skladeb vyčarovat prvky rockabilly a blues, do kytarových strun chvílemi bušil jako do bicích, mísil bravurní sóla i funkční riffy a své party tako povýšil mezi nejlepší momenty celého koncertu.

Závěr patřil směsce skladeb Led Zeppelin zahraných s drajvem a nápaditostí, přitom ctících zvuk sedmdesátých let, leckdy možná spíše zasahujících do šesté desetiletky. Plant a jeho kapela totiž nechtěli ze starých písní učinit moderní výkřiky. Pohráli si jen s aranžemi a učinili tak s tvůrčím mistrovstvím.

Foto: Milan Malíček, Právo

Robert Plant si podmanil fanoušky ve vyprodané hale.

Koncertní zážitek

Přičteme-li fakt, že Plantův hlas oproti zlatým časům v Led Zeppelin sice přišel o trochu jiskřivosti, nicméně pořád má pevný rockový výraz, který se s chutí vyšplhá do vysokých poloh, kde je stejně jistý jako v těch nižších, dostaneme se ke konstatování, že to byl velice dobrý koncert. Poctivý, nápaditý, energický, místy objevný a konstatující, že několik hudebních stylů je možné spojit do sofistikovaného celku, který lze tvůrcům věřit.

V podprogramu vystoupila osobitá česká skupina Please The Trees.

Robert Plant And The Sensational Space Shifters
Hala Rondo, Brno, 23. července

Celkové hodnocení: 90 %

Reklama

Výběr článků

Načítám