Fetovat je blbost

Náhoda je svedla dohromady poprvé, když ji Bartoška potkal na mostě jako těhotnou žebračku.

„Dal mi dva litry a tak dlouho mi tvrdil, že je blbost fetovat, že to dám, že jsem silná, až jsem se rozhodla s drogami ze dne na den přestat,“ vzpomíná na své osudové setkání dnešní studentka střední odborné školy, kde se věnuje oboru sociální činnost, aby mohla pomáhat těm, jejichž osudy zná nejlépe.

„Období, kdy Mallory žila na ulici, bylo dramatické. Vídaly jsme se často, situace se dost měnila, chtěli jsme zachytit bod zlomu. Nevěřila jsem, že jednání s úřady je tak frustrující a bude trvat tak dlouho. Musela si pomoci sama,“ řekla po uvedení filmu ve Varech Třeštíková, která zase před natáčením vůbec netušila, že z pověstného dna vytáhl Mallory právě Jiří Bartoška.

Pomohl pak Mallory ještě jednou: když se na něj obrátila s prosbou o podporu při studiích, našel jí sponzora na stipendium, a ona pak na oplátku pomohla jemu, když mu dopisem poslala sílu, kterou dal kdysi on jí, aby překonal svou nemoc.

„Na drogách člověk nezná strach, zato bez nich je každý den dřina,“ říká Mallory ve filmu a po projekci filmu tvrdí:

„Nikdy jsem nelitovala rozhodnutí jít do natáčení. Věřím, že tento dokument může být kompasem pro ty, kteří stojí na rozcestí. Bojujte, nikdo to za vás neudělá.“

Marný boj s úřady

Třeštíková se s Mallory setkala poprvé v roce 2002 v rámci filmového cyklu o drogách na téma Ženy a drogy, ve kterém byla Mallory příkladem matky, jež přestala po narození dítěte fetovat. Dokázala to přesto, že její tehdejší život po návratu z komunity pro matky s dětmi a chráněného bydlení v pražském Sananimu byl skutečným zápasem o přežití.

Helena Třeštíková, Mallory Neradová a Kříšťálový glóbus

Helena Třeštíková, Mallory Neradová a Kříšťálový glóbus

FOTO: ČTK

„Zaujala mě bezprostředností a především schopností jasně formulovat myšlenky a pocity,“ říká režisérka, která svou hrdinku sledovala s kamerou nejprve na vlastní pěst, později s podporou producentů Negativu Kateřiny Černé a Pavla Strnada.

Po období hádek a konfliktů s přítelem zůstala Mallory bez střechy nad hlavou. Pracovala jako barmanka, ale protože byla nucena přebývat v autě, musela se na čas od svého syna odloučit a právě tehdy začal její marný boj s úřady o bydlení.

„Návrat do společnosti byl drsný. Když jsem se naučila zvládat chutě a stres při výchově dítěte, dávat každému dni správný rytmus, narazila jsem na spoustu překážek a nedůvěru okolí.

Pokud chceš sociální byt, musíš mít stálý příjem ze zaměstnání, což je s malým dítětem bez střechy nad hlavou nereálné.

Poslední kapkou byl pokus získat holobyt v komplexu pro neplatiče, kámen úrazu byl totiž v tom, že jsem nebyla neplatič,“ vzpomíná Mallory. Nakonec si pronajala soukromý byt, stál ji sice celou výplatu, ale syn se k ní mohl vrátit.

Život se dá užít

„Jsem nekomplikovaně šťastná,“ řekla při přebírání Křišťálového glóbu Třeštíková. „Chci poděkovat pracovníkům festivalu, že náš film pozvali, cítila jsem se tu výborně. A děkuji své hrdince Mallory za důvěru, s níž k naší společné práci přistupovala, a za to, že žila tak, že mohu říci to, co cítím jako motto našeho filmu: Změna je možná a naděje stále živá.“

Protagonistka filmu pak divákům řekla: „Chci, aby film otevřel nejen oči, ale i srdce, a aby se nikdo nebál, protože život se dá užít.“