Více než půl století se u nás podobná výstava nekonala. Některé ze sto dvaceti exponátů pocházejí přímo z Hluboké, jiné z pražské Národní galerie, Pražského hradu, Galerie umění v Náchodě, Hradci Králové, Ostravě a Galerie města Prahy. Českou kolekci doplnily zápůjčky z Treťjakovské galerie v Moskvě.

Kvalitně jsou zastoupeni peredvižnici, kteří v Rusku pořádali putovní výstavy s cílem osvěty pro nejširší publikum, ale i jako možnost k získání zakázek a prodeji obrazů.

Především jejich krajiny jsou úchvatné. Mají blízko k francouzským romantikům a barbizoncům, ale je to vždy ruská krajina pojatá s melancholičností a poetikou, které obdivujeme u ruské hudby, baletu nebo literatury.

Repin je hlavní osobou výstavy. Představeno je třiadvacet jeho obrazů a kreseb, z nichž vynikne především Křížové procesí v dubovém lese z galerie v Hradci Králové a varianta obrazu Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi přivezená z Treťjakovské galerie v Moskvě. Reprezentativní je i jeho autoportrét z pražské Národní galerie.

Ilja Jefimovič Repin, Vlastní podobizna, Národní galerie v Praze

FOTO: Petr Kováč, Právo

Repin znal dobře Paříž i Řím, byl čestným členem akademií a spolků v celé západní Evropě, včetně rakouské Secese, od roku 1902 byl i čestným členem České akademie věd a umění. Svůj život dožil v roce 1930 ve Finsku. Co do významu bývá srovnáván se Lvem Nikolajevičem Tolstým. Jeho realismus je stejně jako v případě ruského spisovatele jadrný, prodchnutý vírou v humanismus i touhou po svobodě.

Ovlivnil ho Gustave Courbet a jeho sociálně orientovaný francouzský realismus, ale docela zajímavé je srovnání jeho tvorby s Alfonsem Muchou a jeho Slovanskou epopejí. Asi nejvýrazněji si tuto spojitost divák uvědomí před obrazem Křížové procesí v dubovém lese, nad kterým Repin s přestávkami pracoval téměř půl století.

Ivan Ivanovič Šiškin, Jitro v lese, Národní galerie v Praze

Ivan Ivanovič Šiškin, Jitro v lese, Národní galerie v Praze

FOTO: Petr Kováč, Právo

V Čechách máme poměrně velkou kolekci Repinových děl. Čas od času v Praze vystavoval a jeho dcera měla u nás na prodej obrazů obchodního zástupce. Významným sběratelem Repina byl Tomáš Maglič, generální rada Škodových závodů, který sám vlastnil na sedmdesát jeho obrazů. Torzo těchto sbírek je dnes v majetku pražské Národní galerie a Pražského hradu.

Závěr výstavy na Hluboké patří ruskému malířství souvisejícímu s uměleckým časopisem Mir iskusstva čili Svět umění. Obrazy vesměs navazují na tendence postimpresionismu z Francie a tvoří vývojový předstupeň pro avantgardu představovanou Malevičem a Tatlinem.

Zaujme tady pozdní kubistické zátiší Roberta R. Falka nebo Květiny – rané dílo Natalije S. Gončarovové. Autoři výstavy také sledují návaznost na Repina, jak se projevuje v ruském umění 20. a 30. let dvacátého století.

Grigorij F. Jarcev Krajina s řekou, Národní galerie Praha

FOTO: Petr Kováč, Právo

Výstava přináší řadu obrazů, která po dlouhá léta byla v depozitářích, takže jsou neokoukané a působí o to přitažlivěji. Lze ocenit, že divákům se tak nabízí bilance, kde můžeme bez předsudků a objektivně objevit hodnoty ruského malířství doby Repina. Výběr nejlepších obrazů z výstavy na Hluboké by mohl figurovat na jakékoli reprezentativní bilanci ruského umění konané v Paříži nebo New Yorku.

Daleké i blízké, Repin a ruské umění
Zámecká jízdárna AJG v Hluboké nad Vltavou, do 27. září

Celkové hodnocení: 80 %