Byl sice rodákem z moravského Kněžpole, ale jeho životní i tvůrčí osudy byly spjaty od konce padesátých let minulého století právě se středočeským Kolínem. Seznámil se s tamním intelektuálním prostředím, lidsky se také sblížil s kolegy Jiřím Balcarem a Janem Kubíčkem.

Figurální dramata

Vykladači Foltýnova díla často uvádějí, že genius loci průmyslově potemnělého města na Labi malířovu tvorbu velmi ovlivnil. Čerpal z kubismu, expresionismu a fauvismu. Zabýval se také takzvanou novou figurací, kterou stavěl na surrealismu a koláži.

Krajina, jakkoli fantaskní, hraje u Foltýna roli jeviště, na kterém rozehrává figurální dramata i komedie. Nepotřebuje k tomu celé tělo, mnohdy mu stačí fragment symbolizovaný okem, částí ruky nebo torzem ženského aktu. Někdy naznačené téma zasazuje do duchovního kontextu. Ukřižovaný shlíží na nahá ženská těla a vše akcentuje krvavě rudý podklad. Víra smísená s erotikou a mysticismem vytváří amalgam, který na pozorovatele působí téměř narkoticky.

Není jednoduché navázat kontakt

Pokud Foltýn posune své vize dál, až ke krajině bez lidí, dotýká se odcizenosti podzimní noci tlejícího listí a zamlženého oparu nad řekou.

Tuto atmosféru cítíme z oleje Zdymadlo, na němž se chladné světlo odráží od ocelové hladiny pod skleněným měsícem.

A když dospěje až do krajin neuchopitelné abstrakce, začínáme se ztrácet ve spleti barevných tónů, propletených linií a temnotemné tmy. Je to děsivé, ale zároveň i napínavé bloudění v krajině sebe sama.

Pronikání do díla Františka Foltýna můžeme chápat jako sebezpytnou arteterapii, kterou dobrovolně podstupujeme. Není jednoduché navázat s malířem estetický kontakt a pochopit jeho pohnutky k tomu, aby mohl tvořit. A pochopit pohnutky naše, abychom byli schopni dílo vnímat. Přes veškerou nesnáz stojí za to pokusit se o to.

František Karel Foltýn 1937–2000/obrazy, plastiky
Galerie města Kolína, do 26. září

Celkové hodnocení: 80 %