Autor byl ctitel literatury, který nikdy nepřekročil hranice své země, ve své fantazii se však, podle textu ve vlaku z Moskvy do tehdejšího Leningradu, vydal po stopách velkého prozaika.

S autorskými komentáři provázel cestu Dostojevského do Německa, citlivě přecházel jeho hráčskou posedlost, která vedla k velkým dluhů. Hlavně se však věnoval citovým zmatkům v jeho životě, přesněji fascinaci několika žen touto mimořádnou osobností.

Dostojevského slova o tom, že veškerý cíl pozemského života, k němuž lidstvo směřuje, je nepřetržitá cesta k cíli, připomíná čínskou filozofii. Je zřejmé, že to byl člověk s rozhledem.

Přesto je zajímavá jeho nevraživost s I. S. Turgeněvem, se ctitelem tzv. zapadniků, kteří chtěli větší spolupráci Ruska se západem Evropy. Což je nakonec otázka veskrze současná.

Kniha je výpovědí o dalších problémech. O době Dostojevského i o časech Cypkina, jehož komentáře jsou ve věcech velkého spisovatele velmi subtilní.

V Sovětském svazu však kniha vyjít nemohla. Cypkinův syn, který v roce 1977 emigroval do USA, napomohl vydání v německém (1983) a v anglickém (1987) prostředí. Jak Dostojevskij, tak i Cypkin se pak stali součástí světového uvažování o psychologii člověka, zahnaného osobními trablemi i finanční nouzí do kouta.