Článek
Bylo pro vás uspořádání letošního ročníku složitější než v případě předešlých?
Každý rok objem práce roste a každý rok si říkáme, že náš tým je početně poddimenzovaný. Letos jsme přidali nové scény a přišli tím pádem i noví spolupracovníci. Vznikla také spousta dalších nových věcí, ačkoli nebylo vždy jednoduché přivést je k životu.
V sobotu vystoupil na druhé scéně kanadský hudebník Owen Pallett a řekl, že mu vypověděla službu jeho aparatura a nepoužije svou, nýbrž vypůjčenou. Co se stalo?
Pravděpodobně během cesty na festival se jeho technické zařízení poškodilo. Před koncertem seděl nešťastně v šatně a vypadalo to, že snad ani nevystoupí. Nakonec mu kluci z naší produkce sehnali vše potřebné, takže se koncert mohl uskutečnit.
Setkáváte se vy sama s hvězdami, které na festival přijedou?
S některými ano, ale je to spíš mimoděk, když je například potřeba něco řešit. Nejsem typ, který by si potřeboval s každým potřást rukou.
Vytvořila jste si přesto s některým zahraničním umělcem nadstandardní vztah?
Ani ne, nevyhledávám to. Jako bývalý novinář a člověk, který dělá spoustu rozhovorů, vím, že kontakt na pět minut nemá žádný smysl. Pokud s někým nestrávíte celý večer v hospodě, nemá to pro další vzájemný vztah význam, a pokud ho snad chcete přesto mít, spíše to dotyčného otravuje.
Na Colours of Ostrava si lidé občas stěžují, že nemohou vidět všechno, co by chtěli, protože se vystoupení zajímavých umělců časově překrývají. Je to dlouhodobé téma. Chtěli jste s tím někdy něco dělat?
Nic s tím dělat nebudeme. Festivaly mají v podstatě dva koncepty. Buď jsou postaveny na vystoupení hvězd a hraje se na dvou scénách, na nichž se koncerty střídají, anebo nabízejí různorodost na více scénách. Náš případ je ten druhý. Chceme nabízet nové a neotřelé věci, nejenom hvězdy. Považujeme se za festival edukativní a snažíme se vytvářet pestrost. Navíc si o to říká i areál, v němž jsme.
Je pravda, že všechny umělce, kteří na festivalu vystupují, máte vy sama naposlouchané?
Ano, na festivalu nehraje nikdo, koho bych neměla takříkajíc prostudovaného. Řadu umělců jsem viděla živě, protože jezdím během roku po různých akcích, znám samozřejmě nahrávky, případně videa na YouTubu. Důkladně je všechny analyzuju, protože si za každým koncertem na Colours chci stát.
Festival skončil v neděli v noci. Jak dlouho se bude areál Dolní oblasti Vítkovic vyklízet?
Trvá to minimálně deset dnů. Pro mě je to trošku frustrující, protože já mám takříkajíc hotovo, zatímco kluci, kteří mají v našem týmu na starost techniku, musí věci teprve dokončit. Je to řehole a já je za to obdivuju.
Kdy se začne připravovat příští ročník?
Začal se chystat už v sobotu, protože mi Dan Krečmer, šéf festivalového areálu, říkal, že ho napadlo, jak by se mohl připravit příští rok, a ukazoval mi překreslenou mapu. Ono to ale nikdy nekončí, nápady chodí neustále, pořád se něco řeší. A pokud jde o mě, většinu nápadů mívám v neděli, tedy v den, kdy festival končí.
Příští ročník bude jubilejní, patnáctý. Máte už představu, jak by měl vypadat?
Zatím ne a upřímně řečeno děsím se toho, že se bude psát a hovořit o jubilejním ročníku. Mám totiž stále v živé paměti martyrium desátého ročníku. Měla jsem nějaké představy, ale ty se mi nedařilo naplnit a hrozně jsem se s programem trápila. Pochopila jsem tehdy své kolegy v zahraničí, kteří prakticky bez výjimky tvrdí, že nemají rádi jubilejní ročníky. Vyvolávají totiž v lidech nějaká očekávání, která když pořadatelé nenaplní, mají pocit, že je nevzali dostatečně vážně. Navíc patnáctý ročník není žádné dramatické výročí.
Které umělce byste chtěla na Colours of Ostrava v budoucnu pozvat?
Je jich mnoho a u některých se mi to letos nepovedlo jenom o pověstný milimetr. Chtěla jsem na Colours například mít britské Alt-J. Byli jsme dokonce předběžně dohodnutí, ale oni se nakonec rozhodli, že si chtějí na turné dopřát odpočinkový den, který padl zrovna na náš termín. Docela mě to mrzelo. V téhle branži to tak ale je, šance se střídají. Obecně mě ale nenapadá nikdo, o kom bych mohla říct, že kdyby na Colours of Ostrava přijel, měla bych splněný sen.