Na Colours of Ostrava to zprvu vypadalo, že přivezete bouřku tak jako na loňském Glastonbury. Tam vám blesky nedovolily dokončit koncert.

Je to tak. Zdá se, že nás občas pronásleduje špatné počasí. Nicméně to dobře dopadlo.

Díky loňské události jste si ovšem na Glastonbury zahráli i letos. Jaké to bylo?

Úžasné. Byli jsme headlinery na Other Stage. Bylo úžasné vidět, že přišlo tolik lidí. Měli obrovskou energii. Skvěle jsme se bavili i díky tomu, že jsme hráli hodně písní z nového alba. A zdálo se, že se lidem líbily. Byla to pro nás velká chvíle.

Vaše nové album se jmenuje We The Generation a vyjde v září. Zdá se, že jste ho nahrávali po celém světě…

Ano, protože jsme neměli čas se zastavit a nahrávat. Proto jsme pracovali na turné. Měli jsme studio na jihu Afriky, na Jamajce, v Los Angeles. Třeba na Jamajce jsme hráli s Major Lazer a na týden jsme si tam najali studio a pracovali. V podstatě jsme něco nahráli všude, kdekoli jsme projížděli. Rozpracovali jsme všechny své nápady a nahrávky jsme si pak přivezli do Londýna, kde jsme je dokončili.

Nové písně prý vznikaly i na turné s písničkářem Edem Sheeranem. Je to tak?

Ano, společnou písničku Bloodstream, která také bude na našem novém albu, jsme ale nahráli už dřív. Nyní jsme s ním byli čtyřicet dní na turné po Severní Americe a pár věcí vzniklo i tam, v tourbusu.

Jak vznikla Bloodstream, kterou už měl Sheeran na svém albu X?

Nahráli jsme ji před několika lety v Los Angeles. Potkali jsme ho na našem turné a dali jsme si sraz ve studiu. Spojili jsme pár nápadů a vznikla Bloodstream. Naše verze je vlastně ta původní. On si ji na své album přepracoval. Hodně lidí si přitom myslí, že to je naopak a že ta naše je cover verze.

Vy jste Sheeranovi předskakovali i na jeho letošních rekordních koncertech ve Wembley. Jaká tam byla atmosféra?

Úžasná. Stadión ve Wembley, pohled na sedmdesát pět tisíc lidí… My už jsme tam jednou koncertovali předtím, ale buď tento, nebo ten na Glastonbury byly největší koncert, jaký jsme kdy hráli.

We The Generation bude vaše druhé album. První deska Home vás dostala na vrchol popularity. Bylo těžké s tím vědomím nahrávat?

Vždycky jste trochu pod tlakem, nicméně my pracujeme takovým způsobem, který tlak odstraní. Pracujeme nejprve jen ve čtyřech, zavřeme za sebou dveře, vyměňujeme si nápady a bavíme se. Vezmeme si nástroje a jamujeme. Nikdy nezačneme tím, že bychom si řekli, že potřebujeme hit, nebo že dneska uděláme drum’n’bass či silný house. Prostě tam jen jedeme…

…a ten hit nějak vznikne.

Občas se to podaří, ale myslím, že to pochází právě z toho, že se jenom rádi bavíme.

Jde ve vaší hudbě jenom o zábavu, nebo je za ní hlubší myšlenka?

Chceme, aby byla spouštědlem pro nějakou emoci nebo pocit. Když na ní pracujeme, ty pocity prožíváme, proto chceme, aby se to v písních odrazilo. Chceme, aby lidé při poslechu cítili to, co my, když to vznikalo. Je hezké, že můžete pozitivně ovlivnit něčí život, že vaše hudba může pro někoho hodně znamenat. Pamatuji si, že když jsme nahráli první desku, dozvěděli jsme se od jedné paní z Jihoafrické republiky, že pro ni v těžké životní situaci hodně znamenala píseň Not Giving In. Když může věc, kterou jsme napsali na východě Londýna, zlepšit život někomu v Africe, má to smysl.

Jak vaše hudba změnila v posledních třech letech od vydání debutu Home váš život?

Dramaticky. Několik let je pro nás hudba zaměstnáním na plný úvazek. Když se na chvíli vrátíme domů, stejně se snažíme skládat nové věci. Je to velká změna. Nejdřív jsme pracovali, pak se Feel The Love dostala na první místo hitparády a od té doby koncertujeme kolem celého světa. Měli jsme velké štěstí.

Angažujete různé zpěváky. Žádá vás hodně lidí o to, aby mohli být na chvíli hlasem Rudimental?

Celkem ano. My se po nich také neustále rozhlížíme, spolupráce s talentovanými zpěváky je pro nás základní věc. Dnes za námi přijde s nabídkou poměrně dost zpěváků, ale zjistili jsme, že nejlepší jsou setkání, která vzniknou tak nějak přirozeně. Rádi pracujeme s přáteli nebo s lidmi, se kterými jsme vyrůstali. Když je mezi námi a zpěvákem hlubší vztah, je to zajímavější, než když přijde někdo cizí a nazpívá svůj part.

Pořád máme v Londýně studio Major Toms a obzvlášť na prvním albu zpívali hlavně lidé, kteří tam nahrávali. Tím studiem projde mnoho talentů. Na novém albu je to případ úžasné zpěvačky Anne-Marie. Může se jí stát to samé, co Johnu Newmanovi a Elle Eyre z prvního našeho alba. Může začít vlastní úžasnou kariéru. Že fungujeme jako platforma pro start kariéry velkých talentů, nás nesmírně těší.

Den před Colours of Ostrava jste hráli na festivalu Lovebox, který se koná ve vaší rodné londýnské čtvrti. Jaký je pocit hrát dnes doma?

Bylo to v parku, kde jsme hrávali fotbal. Přišly celé naše rodiny. Bylo krásné, že mohli všichni přijít.

Říká se, že díky hudbě se můžete cítit doma kdekoli. Cítíte to tak?

Tak to je. I to byl důvod, proč jsme první album nazvali Home. Ten hlavní ale byl odkaz na východní Londýn. Mísí se tam mnoho různých kultur a stylů, které ovlivnily zvuk nového alba. Drum’n’bass, jungle, house, reggae, garage a soul, to všechno na něm je.