Článek
Čejchana zajímá průmyslová aglomerace jako nekonečné bludiště dějů, osudů či privátních příběhů obyčejných lidí. Procházejí před jeho objektivem, drží se za ruce, jedou do práce, flirtují nebo jen tak lelkují u Labe. Tvůrce má dar zachytit jejich intimní životní story v jednom jediném obrázku. Využívá ošidné výhody fotografie, která tkví v její schopnosti navěky zamrazit skutečnost.
Adolfa Čejchana zajímá v první řadě hloubka niterného prožitku, ba co víc, chce ji předložit tak, aby byla srozumitelná všem lidem ve všech městech. Jeho kompozice jsou internacionální a svým způsobem i nadčasové.
Potemnělých měst s líně tekoucím šedavým říčním korytem uprostřed najdeme na planetě mnoho. A lidí, kteří spěchají po nábřeží do inverzního mlžného oparu, ještě více. Černobílá forma zobrazení navíc dává všem fotografiím archaický rozměr, ve kterém vždy tušíme nějakou poloskrytost.
Skryté půvaby ponurých zákoutí
Současná Čejchanova tvorba je barevná a starý německý Aussig se najednou změní. Doslova se rozsvítí a oblékne do sytých a zářivých barev. My ho zčista jasna vnímáme jako příjemné místo k žití, a když siluetu mostu Dr. E. Beneše zarámoval autor polem rudých vlčích máků, máme pocit scény z nasládlého romantického filmu.
Kdysi se tradovalo rčení, že ve dvou místech bývalého socialistického bloku lze nejlépe spáchat sebevraždu, totiž ve východním Berlíně a pak v Ústí nad Labem. Díky talentu Adolfa Čejchana objevovat skryté půvaby na první pohled ponurých zákoutí to úplně neplatí. Jeho město na Labi je fotogenické a má půvab špinavé krásy.
| Fotograf Adolf Čejchan |
|---|
| Muzeum města Ústí nad Labem, do 22. srpna |