RECENZE: Erich Lessing stojí mezi Řekem Zorbou a Chruščovem

A nejen to, díky agentuře, pro kterou pracoval, se dostal i do dalších zemí. Pro českého návštěvníka galerie je bezpochyby interesantní sledovat jeho černobílé momentky z tehdejšího socialistického Československa. Šíři Lessingova zájmu o dění vůkol neunikly jak významné politické persony, tak zasloužilí umělci či prachobyčejní lidé jdoucí si po své každodenní práci.

Takže nám je dovoleno na zdech vedle sebe spatřit prezidenta Antonína Novotného se státnickým úsměvem, herce Jana Wericha s úsměvem klauna a Jiřího Trnku s úsměvem toho, kdo ví a zná. Jako protipól můžeme vnímat Lessingova malostranská nostalgická zastavení s rázovitými pražskými figurkami.

Těžištěm fotografovy tvorby je však rakouská tematika s důrazem na události ve Vídni. Snímky jsou plné poválečné hektiky, defilují na nich vojáci okupačních armád, ovšem jinde najednou vnímáme starosvětskou atmosféru metropole na Dunaji s radovánkami v Prátru a kavárničkami, ale i kulisami válečných rozvalin v Philliphofu.

Lessing je mistrem překvapivých kontextů a zkratek. Není jen pouhým agenturním mačkačem spouště bez invence. Hledá zajímavé zorné úhly, díky nimž vytváří netradiční kompoziční pojetí. Klasickým příkladem je snímek francouzského generála Charlese de Gaulla na přehlídce v Alžírsku. Vyfotil ho shora, takže z generála vidíme pouze dýnko jeho vojenské čepice, salutující ruku a dlouhé šmouhy stínů.

Vystavené snímky v sobě také nesou silnou symboliku. Při pohledu na sovětského politického vůdce Chruščova s vyplazeným jazykem a napřaženou řeznickou širočinou běhá mráz po zádech. Jako by si snímek z roku 1960 kladl za cíl evokovat věci příští.

Na pomyslném protipólu stojí fotografie amerického herce Anthonyho Quinna z natáčení filmu Řek Zorba. Drží v rukou klec s papouškem, dívá se stranou a možná se rozmýšlí, jestli mu dá svobodu. Stačí přece otevřít klec, anebo máchnout nabroušenou sekerou.

Právě v tom tkví kouzlo latentního symbolismu fotografií Ericha Lessinga.