Hlavní obsah

RECENZE: Grafické představy o lidských představách

Právo, Peter Kováč

Spolek Hollar připravil výstavu, jež má připomenout letošní nedožité osmdesátiny Albína Brunovského (1935–1997), který byl vedle Jiřího Anderleho a Oldřicha Kulhánka nejvýznamnějším členem tohoto sdružení českých a v jeho případě i slovenských grafiků.

Foto: Repro katalog

Detail z grafiky Na prvom, druhom a treťom poschodí, 1979, repro z katalogu výstavy.

Článek

V průřezu grafického díla se diváci setkají se vším, co k jeho odkazu patří. Originální umělcova fantazie a představivost je zachycena dokonalým řemeslným mistrovstvím ve zvládnutí forem v různých perspektivách a výtvarných zkratkách. Nikde není ani stín tvůrčích pochybností.

Brunovského svět je povětšinou oázou radosti a harmonie, rájem prvního Adama a první Evy. I když občas a rád zachycoval lidské poklesky a emotivní erotické vztahy mezi muži a ženami, nebylo na tom nikdy nic drastického či expresivního.

Současně měl bratislavský výtvarník až jakýsi strach z prázdného prostoru. A tak jako kdysi Hieronymus Bosch zaplnil i on své kompozice stovkami detailů, které si nejlépe vychutnáte, když si jeho tisky prohlížíte pod lupou.

Pro někoho byl Brunovský pozdním surrealistou, ale sám jen výjimečně zachycoval sny, ač jim věnoval jeden ze svých cyklů. V jeho případě to byla sama realita, která dala křídla jeho imaginaci. Říkával, že jeho umění jsou výtvarné představy o lidských představách. Jazykem fantazie se vyjadřoval i k otázkám obecně morálním.

Jeho tři nejslavnější grafiky zastoupené i na výstavě v Hollaru s názvem Na prvom, druhom a treťom poschodí, Neustála a vytrvalá snaha po vlastníctve a Eva prima Pandora jsou sumou jeho lidské i výtvarné moudrosti. Možná jde z hlediska dějin umění o jedny z nejvýznamnějších grafik, které ve střední Evropě vznikly v 70. letech 20. století.

V Brunovského tvorbě najdeme echo vídeňských fantaskních realistů, souznění s lipskou školou Wernera Tübkeho, dokonce u něj objevíme ohlasy na pop-art, ale daleko blíže než k tzv. aktuálnímu umění měl Brunovský ke starým mistrům, jako byli Jan van Eyck, Albrecht Dürer nebo umělci podunajské školy, která v 16. století představovala originální středoevropské umění na rozhraní mezi pozdní gotikou a ranou renesancí.

Na každou Brunovského přehlídku by si měl divák rezervovat dostatek času, protože jeho umění nás z denního spěchu přenáší do světa imaginace, ze kterého se do reality občas skoro nechce ani vracet. Zabydlet se v jeho grafikách je totiž skutečný zážitek.

Výstava v pražském Hollaru je současně jako pocta věnována také Ivanu Panenkovi, slovenskému meteorologovi a hydrologovi, který byl Brunovského letitým sběratelem, přítelem a organizátorem několika jeho výstav. Právě z Panenkovy pozůstalosti pochází většina zastoupených grafik. Škoda, že Hollar není větší, což je dosti omezujícím limitem pro skutečnou Brunovského retrospektivu.

Albín Brunovský – grafické dílo, Pocta Ivanu Panenkovi
Hollar, Praha, do 19. července

Celkové hodnocení: 80 %

Reklama

Výběr článků

Načítám