Okudžava se také podílel na demaskování stalinského režimu, v němž byl jeho otec, stranický funkcionář, zatčen jako nepřítel lidu a v roce 1937 zastřelen. Nyní vyšly v dobrém českém překladu Libora Dvořáka jeho beletrizované vzpomínky na dětství strávené povětšinou na moskevské ulici Arbat, kam do rodiny přicházely časté návštěvy z rodné Gruzie. Okudžava je psal v letech 1989 -1993, rusky vyšly v roce 2000.

Vzpomínky na meziválečnou Moskvu

Text vyvolává vzpomínky na prozaický styl ruské prózy v podání největších osobností, jako jsou třeba Čingiz Ajtmatov, Daniil Granin nebo Viktor Astafjev. Dávno už tomu, kdy se k českému čtenáři dostávaly novinky z této velké světové literatury. Je dobře, že se brněnské nakladatelství odhodlalo Okudžavovy vzpomínky vydat.

Hlavní postava Vanvanč, což je domácí podoba jména Ivan Iványč, vyvolává postavy dávno hluboko zasuté ve své paměti. Například Žoržetku, dceru továrníka Kaminského, která se v sovětském režimu stala nadšenou pionýrkou. A malý Vanvanč-Okudžava nemohl pochopit, že po čase s rodiči vycestovala do Paříže.

Kniha je zároveň smutným čtením o rodině, která žila do značné míry ve společenské izolaci a vnímala narůstající společenské rozpory. Končí návštěvou Okudžavovy matky, tady jménem Ašchen, u nového komisaře bezpečnosti Lavrentije Beriji. Slíbil jí, že prověří obžalobu jejího manžela, jehož znal z Gruzie. "V noci ji sebrali," zní poslední věta vzpomínek.

Cenné literární svědectví na dobu, od níž nás dělí už víc než tři čtvrtě století.

Bulat Okudžava: Zrušené divadlo

Jota, přeložil Libor Dvořák, 288 stran