„Komedie musí mít uvěřitelný příběh, ve kterém je prostor pro čistý humor, ale i pro něco víc než jen velkou letní legraci.“ To je recept na letní zábavu, který předložil na londýnské mezinárodní premiéře filmu Méďa 2 jeho scenárista, režisér a producent Seth MacFarlane, který titulní postavu také namluvil.

Úspěch si žádá pokračování

Méďa, ten sprosťák a zhulenec, vydělal prvním filmem přes půl miliardy dolarů. Obhroublá komedie, tropící si žerty z typicky amerického životního stylu a popkulturních vzorů, však vyprávěla především o bezpodmínečném přátelství Johna Bennetta (Mark Wahleberg) s oživlým plyšovým medvědem. Stavěla na přirozené lidské touze nebýt osamělý, a to třeba i za pomoci dětinské víry ve vánoční zázrak. Nakonec ho diváci pochopili víc a v mnohem větším počtu, než tvůrci původně doufali.

Z úspěchu logicky vyplynulo, že přijde dvojka. Podobně jako jednička je především bláznivou komedií o třech úplně obyčejných Bostoňanech (i Méďa se mezi ně počítá), jedné netypické právničce (Amanda Seyfriedová jako věčně sjetá Samantha) a věhlasném bojovníkovi za lidská práva, kterého hraje Morgan Freeman.

Ve druhém plánu je pak Méďa o tom, že základní práva by měla mít každá živoucí bytost, dokonce i neustále zkouřený outsider, který je ve snímku pro svůj poživačně neužitečný životní styl přirovnán k Justinu Bieberovi. Podobných vtipů je ve filmu řada, stejně jako odkazů na kultovní muzikály, animované i hrané seriály a filmy.

Měla to být road movie

„Původní verze scénáře vypadala spíše jako road movie o dvou kámoších pašujících drogy napříč Spojenými státy. Pak jsem ale četl trilogii Johna Jakese Sever a jih, ve které je příběh Dreda Schotta, černého otroka, který se odhodlaně domáhal svých lidských práv u soudu. Tehdy mne napadlo zpochybnit Tedovu existenci jako živé bytosti.“

Dobře k tomu posloužila Méďova snaha mít s Tami-Lynn za každou cenu děti, což se jim stane téměř osudným. Přijde se totiž na to, že plyšák je majetek, věc, kterou někdo může vlastnit. Třeba obávaný bostonský únosce Donny, který je po propuštění z psychiatrické kliniky Méďovi opět na stopě...

„Ano, máte pravdu, zdá se, že spolu s Méďou stárneme a snad jsme i trochu zmoudřeli. Proto ta svoboda a její ztráta jako téma,“ řekl s úsměvem Seth MacFarlane. „Já osobně jsem pro legalizaci marihuany. Film ale není myšlen jako propagace konopí, naším hlavním záměrem je prozkoumat, kam až se dá posunout hranice vtipu, který je základem každé komedie. To, co média prezentují jako skandální, je totiž publikem přijato jako zcela běžné. Mediální bublina má za úkol přitáhnout pozornost a kritika je jenom prostředkem ke zviditelnění.“

 Amanda Seyfriedová jako věčně sjetá právnička Samantha.

Amanda Seyfriedová jako věčně sjetá právnička Samantha

FOTO: Cinemart

Seth původně studoval animaci, kde jsou hranice možného daleko volnější. Proslavil se jako tvůrce úspěšného animovaného seriálu, kde je zvíře protihráčem lidských postav. Méďa je tedy logickým pokračováním jeho experimentu, kam až lze zajít. „Věci, které mohu vložit do úst Méďovi, by živý herec nikdy nemohl říct… a nebo by se nám přístupnost filmu zvýšila na hranici osmnácti let, kdežto takhle je to patnáct. A to tam není žádný hardcore sex.“

Wahlberg má Méďu rád

Pokud jde o financování, producent připustil, že na druhý film se peníze sháněly mnohem lépe než na první. „Všichni už věděli, že to je velká legrace a měli jsme Marka Wahlberga, což bylo pro pokračování podstatné,“ řekl MacFarlane a Mark Wahlberg k tomu poznamenal: „No, hlavně jste měli medvěda…“

On sám měl k projektu zpočátku nedůvěru. „Dostal jsem scénář a odložil jsem ho. Ale pak jsem pracoval na jiném filmu a producent se mne zeptal na Méďu… Vrátil jsem tedy k němu, a ke svému překvapení jsem přečetl čtyřicet stránek scénáře najednou.

Podíval jsem se na testy s medvídkem, udělal kamerové zkoušky a podepsal. Podle mě je to jeden z nějkrásnějších příběhů o přátelství dvou „mužů“, který znám. S pokračováním už jsem neváhal, přestože se Sethem a medvědem je to trochu jiné natáčení.

Mám Méďu opravdu rád, možná i proto, že vlastního plyšového medvěda jsem ani jako dítě neměl. Byl jsem věčně omlácený rváč. Rodiče a sousedi se mnou dost trpěli. Ale to už je dávno pryč. Teď jsem táta od rodiny, vstávám každé ráno v půl páté a chodím spát v půl deváté. Dělám pravý opak toho, co dělá můj filmový John. Ten si užívá staromládeneckého života plnými doušky. Jediné, co nás spojuje, je smysl pro humor a láska k rodnému Bostonu.“