Malířské dílo skladatele Arnolda Schönberga (1874 - 1951) vzniklo v krátkém časovém období, mezi léty 1906 a 1911, tedy v době, kdy se utvářelo moderní umění. Vytvořil asi 60 olejomaleb a 200 kreseb a akvarelů: jsou mezi nimi i krajiny, ale zcela převažují portréty. Sám jim říkal pohledy, protože určující na nich byly oči, o nichž tvrdil, že je umí namalovat nejlépe.

Exprese byla nejvlastnější Schönbergův výraz. Velice se také zajímal o karikaturu, o níž napsal i zajímavé pojednání. Ovlivnila ho i groteska, nikoliv ve své komice, ale tragičnosti. Sám se považoval v malbě za diletanta, ale ochotně vystavoval i se slavnou skupinou expresionistů Blaue Reiter. Objevil ho protagonista tohoto sdružení Franz Marc, který tvrdil, že při poslechu jeho hudby dokáže lépe vnímat abstraktní obrazy svého kolegy Vasilije Kandinského.

K malířství měl celoživotní vztah. Ve 20. letech patřil ke kruhu přátel Bauhausu, znal Kokoschku i Chagalla, který mu v Paříži pomohl k návratu do židovské obce. Po roce 1912 se však Schönberg soustředil už jen na hudbu. S odstupem času svoji výtvarnou epizodu komentoval slovy: "V zásadě pro mě znamenala totéž, co komponování. Byl to způsob vlastního vyjádření, projevení emocí, myšlenek a citů; a to je asi také cesta, jak mé obrazy chápat - nebo nechápat."