Článek
„Modlitbou mu (Topolovi) poděkujeme za všechno, co vykonal pro českou kulturu. Do svých modliteb zahrneme i jeho syna Filipa, který zemřel před dvěma lety,” uvedl biskup Malý. Ve své řeči ocenil, že každé Topolovo slovo mělo „své místo a svůj jasný obsah”.
U rakve s pozůstatky jednoho z nejvýznamnějších českých dramatiků druhé poloviny 20. století příchozí položili mnoho květin, věnce zaslali například z Národního divadla, Památníku národního písemnictví i Parlamentu ČR.
Slavná šedesátá
Slavné jsou zejména Topolovy hry z 60. let, mimo jiné podobenství z kolektivizovaného venkova Konec masopustu či existenciální Kočka na kolejích, jíž zahajovalo Divadlo Za branou. Po podpisu Charty 77 upadl Topol v nemilost tehdejšího režimu a publikoval jen v samizdatu či pod cizím jménem. Nějaký čas pracoval jako dělník, než odešel do invalidního důchodu.
Zádušní mši vedl biskup Václav Malý (vlevo).
Na jeviště se Topol vrátil těsně před revolucí vinohradskou inscenací hry Hlasy ptáků, která se stala jeho poslední divadelní hrou. V 90. letech měly premiéru jeho starší hry Sbohem, Sokrate! (1976) a Stěhování duší (1986). V roce 1997 vyšla Topolova básnická tvorba v souborném vydání s názvem Básně. Loni vydalo nakladatelství Torst jeho eseje, úvahy o divadle, umění a fotografii, vzpomínky a rozhovory v souboru O čem básník ví.
Po skončení zádušní mše byl Josef Topol pochován na Břevnovském hřbitově v těsné blízkosti Břevnovského kláštera. Na snímku vpravo je převor kláštera Prokop Siostrzonek.
Josef Topol, jehož starší syn Jáchym (52) je spisovatelem a mladší Filip byl hudebníkem (zemřel v roce 2013), je nositelem literární Ceny Karla Čapka a zvláštní ceny Kolegia pro udělování Cen Thálie za mimořádný přínos českému divadelnímu umění. V roce 1998 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy.