Článek
V roce 1999 jste na stejném festivalu byli historicky první velkou zahraniční kapelou. Bylo to v městečku Český Brod. Vzpomínáte si na ten koncert?
Rümenapp: Bohužel si to příliš jasně nevybavuji, protože to už je dávno. Vzpomínám si ale, že to byl jeden z našich prvních koncertů u vás a byli jsme unešeni reakcí publika.
Jsme vděční, že můžeme hrát v celé Evropě, a těší nás, že se vrátíme na Rock for People.
Tehdy pořadatelé pro vás zapomněli nakoupit ručníky, a tak vybrali vlastní zásoby a věnovali vám ručníky z výbav svých rodin. Stává se ještě dnes, že vám třeba pořadatelé na nějaké akci zapomenout připravit tak základní věc?
Nasić: Ani ne. Na turné je důležité některé věci v šatně mít a pořadatelé nám je vždy seženou, když si o ně řekneme. A tím nemyslím, že bychom potřebovali mít v šatně růžového slona. Naposledy jsem žádala o vosk na vlasy.
Pořád vás turné baví?
Nasić: Ano, pořád si to užíváme. Jsou to takové malé dovolené v zahraničí, na kterých potkáváte spoustu lidí.
Na konci devadesátých let jste byli významná světová kapela. Myslíte si, že to bylo maximum úspěchu, jakého jste mohli dosáhnout?
Nasić: Kapely, jež chtějí prorazit za mořem, musí být dlouho pryč z domova a být si jisté, že to za to stojí. My jsme si vždy kladli za cíl dělat dobrou hudbu, dokud nás to bude bavit. Není důvod dobývat dál svět a snažit se o víc slávy a peněz. Už to pro nás není priorita.
Vaše sláva trvala několik let. Co kapela potřebuje k tomu, aby svou popularitu uchovala třeba více než deset let?
Nasić: Vášeň pro věc a klimatizaci. To především.
V letech 2006 až 2009 jste měli pauzu. Proč?
Nasić: Byl čas dělat něco jiného. Když vás něco přestane bavit, máte od toho, pokud je to možné, dát ruce pryč. Tak jsem z kapely odešla.
A proč jste se v roce 2009 znovu sešli?
Nasić: Po několika letech bez kapely přišlo pivo, které jsme si společně dali ve správnou chvíli, a k tomu padla správná otázka.
Když jste po návratu na scénu v roce 2011 nahrávali album Bel Air, cítili jste velké očekávání?
Nasić: Ne, od takových věcí jsme se oprostili. Je důležité tvořit tak dobře, jak sami chcete. Když jsme pracovali na Bel Air, byli jsme čerstvě nabití, museli jsme to ze sebe vydat.
Program plzeňského festivalu tvoří evropské kapely. Existuje podle vás něco jako evropská hudební identita?
Nasić: Možná je nějaký společný duch, ale je to jen představa. Před několika lety začaly například Francie a Německo podporovat své umělce, aby je nepřeválcovala americká hudba.
Problém je, že si každý vaří svou vlastní polívčičku. Myslím si například, že bychom měli podpořit vznik evropského vyhledávače, aby existovala konkurence YouTube nebo Googlu. Myslím, že Evropa by měla svou scénu podporovat televizními pořady a společnými akcemi.