Podstatnější jsou ale další vrstvy románu a jeho poselství. Murakami zachycuje život v Japonsku 80. let, kdy vrcholila léta prosperity. Ukazuje, kolik lidí se na ekonomické růstu mělo možnost podílet, vždyť hlavní hrdina byl řadový nakladatelský redaktor bez větších ambicí. Ani bohatství mu však nepřineslo štěstí, jezdí sice v BMW, má chatu, ale současně má pocit, že žije život někoho jiného.

Hadžime se sice vzmůže na gesto, kdy odmítne výnos z pochybné spekulace tchána, není však žádný revolucionář, který by se situaci vzepřel. V šedesátých letech se sice chvíli pohyboval okolo studentských demonstrací, ale házet kameny na policii mu nebylo vlastní.

A tak hledá únik ve vzpomínkách na dětské lásky. Až ho jedna z nich navštíví a on se do ní bláznivě zamiluje, přičemž ani není jasné, zda nemiluje spíše své představy, které si o ní vytvořil. Murakami dodržuje přísně subjektivní formu, vše je nahlíženo Hadžimeho očima, tudíž není jasné, co se skutečně stalo a jak podivnou existenci  vede Šimamoto, která už dávno nekulhá. Jen ukazuje, jak ho vztah neustále více požírá a devastuje. 

Příběh je metaforou

Na jih od hranic, na západ od slunce je metaforou v duchu Mizogučiho filmu Povídky o bledé luně po dešti z roku 1953, natočeného na námět románu Akimariho Ueda. Ten vypráví o chudém venkovanovi, který se zamiluje do přízraku mrtvé ženy, který ho ničí. Mistr náznaků Murakami do textu zařadil i pasáže, které relativizují její existenci.

Hadžimeho nakonec čeká rozhodnutí. Při cestě na rodinnou chatu, kde jejich vztah dojde naplnění. Před decentní nabídkou společné smrti v aute však dá přednost konformní realitě, která ovšem představuje život. To hodně vypovídá o Japonsku, a to nejen dnešním. Přestože sebevražda v něm není odsuzována, může být i způsobem, jak se elegantně vyrovnat s neúspěchem, Murakami zdůraznil jiný aspekt - nutnost přijmout svůj osud, což se Hadžimemu, který se jako jedináček cítil vyřazen ze společnosti, do té doby nedařilo. Spisovatel tak současně popřel přístup hnutí neúčastné existence, které si sice libovalo ve vypjatém subjektivním individualizmu, ale za každou cenu porušovalo všechny konvence.

Haruki Murakami: Na jich od hranic, na západ od slunce
Přeložil Tomáš Jurkovič
Odeon 178 stran