Hlavní obsah

RECENZE: Florence + The Machine v realitě a upřímnosti

Právo, Jaroslav Špulák

Za jménem Florence + The Machine se skrývá britská skupina, kterou tvoří zpěvačka Florence Welchová, její souputnice Isabella Summersová a hosté. Před pár dny vydala třetí album How Big, How Blue, How Beautiful. Navazuje na něm na úspěch dvou předešlých, ale nečiní tak snadno. Album je rozděleno do dvou poloh, z nichž jedna je silnější.

Foto: Universal Music

Obal nového alba

Článek

Na šest let starém debutu Lungs byla Florence divoženkou, která měla potřebu vykřičet do světa hněv a smutek po rozchodu. Bylo to syrové, energické a upřímné album, které za to získalo značnou popularitu. Prodaly se ho tři milióny kusů.

Druhá nahrávka, Ceremonials (2011), potvrdila úspěch debutu. Byla nicméně sofistikovanější, promyšlenější i méně syrová. A s novým albem přicházejí Florence + The Machine ještě více utlumení.

Nahrávka je technicky na vysoké úrovni. Welchová má hlas jako zvon a dobře zvládá silné i citlivé zpívání, instrumentální doprovod je členitější, než se na první poslech může zdát, a na rozdíl od minulých desek tuto zdobí přítomnost dechů, které se vynoří na konci titulní písně. Zpěvačka o nich říká, že přesně takhle pro ni zní láska.

Zvuková, interpretační i producentská dokonalost nahrávky jí však přibrousily ostré hrany, které na minulých dvou albech byly. Čas s ní plyne pomaleji, protože se u písniček dostavila jistá uniformita ve výsledném soundu.

Britská formace je přesvědčivá ve svižných polohách. Jakmile je v písničce trocha vzteku, je to přesně ta rovina, jež jí náleží a ve které se umí zachovat naprosto otevřeně. Horší je to v případě pomalejších skladeb. Ztrácí se v nich v průměru a na vlastní kůži se přesvědčuje, že napsat dnes dobrou baladu je kumšt, protože jich hudební svět už vymyslel tolik, že je těžké trefit se melodií i náladou někam mezi ně.

Posunem v tvorbě kapely jsou texty. Zatímco v minulosti v nich bylo dost metafor, ty aktuální jsou více uchyceny v realitě. Florence Welchová je v nich osobní, zpívá o pocitech odloučení, samotě, lásce, smutku, zkrátka napsala deníček a doplnila jej muzikou.

Upřímnost se ale cení a napsat texty o sobě samé není zapovězené ani marné.

How Big, How Blue, How Beautiful je album, které promlouvá pozvolna. Jeho atmosféra se odhalí až po několikerém poslechu. Potom už záleží na posluchačově náladě a rozhodnutí, jestli se s ním pro ten okamžik ztotožní, anebo to ponechá na příště.

Florence + The Machine: How Big, How Blue, How Beautiful
Universal Music, 48:46

Celkové hodnocení: 70 %

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám