Článek
Americká středoškolačka Laura se jednou na večírku sťala jak carský důstojník a spolužáci ji začali nepěkným videem šikanovat na internetu. K jejich překvapení se pak zastřelila na hřišti. Po roce se skupina spolužáků povaluje doma a chatuje, když tu ožije mrtvý Lauřin profil a začne se strašidelně vtírat do konverzace. Je to snad vtip někoho z kamarádů? Pomsta pomatence? Nebo se mrtvá Laura skutečně vrátila?
Na obličejích pubescentů, které vidíme v oknech, se postupně telecí úsměvy mění ve výrazy děsu. Hezká spolužačka přestává flirtovat se svým hezkým boyfriendem (určitě člen fotbalového týmu) a obracejí se na spolužáka, který zde plní klasickou roli „tlustý ajťák, co umí zařídit věci“.
Jenže duch se nevzdá a Gabriadze povolá do služby celou škálu žánrových klišé – zmatené zatmívačky, třesoucí se obraz, divné zvuky, bouchání. Zcela předvídatelný scénář nabízí postupnou otravnou vyvražďovačku růžolících chlapců a děvčat, jakou jsme viděli už stokrát.
Novátorská počítačová forma filmu začne nudit už po patnácti minutách. Sledujeme okna na monitoru, skypujeme, facebookujeme a nevyhnutelně se vnucuje pocit, že sledujeme laciný pokus o film, jenž je pro 90 % dospělých inteligentních lidí zcela zbytečný. Má navíc příliš přesně vymezenou cílovou skupinou a nesnaží se zvítězit kvalitou, ale podbízením se. Tou skupinou jsou zřejmě pologramotní američtí pubescenti, kteří jsou schopni reflektovat svět kolem sebe pouze stylem BF, OMG, LOL.
Nejlepší reakce na tento rádoby thriller je také: LOL.