Hlavní obsah

Australská prozaička Brooke Davisová: Každý autor sní o úspěchu

Právo, František Cinger

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Svou úspěšnou prvotinu Ztráty a nálezy přijela do Prahy představit australská spisovatelka Brooke Davisová. Příběh tří životních ztroskotanců, sedmileté Millie, hledající maminku, Agathy, která od smrti manžela nevyšla z domu, a písaře Karla, čerstvého obyvatele domova důchodců, které svede osud dohromady, oslovil čtenáře ve více než pětadvaceti zemích.

Foto: Jan Handrejch

Vycházející světová literární hvězda Brooke Davisová

Článek

Jak jste žila, když vám bylo tolik jako vaší hrdince Millie?

Bylo to nesrovnatelně hezčí. Bydleli jsme v městečku Bellbrae nedaleko Melbourne. Uprostřed přírody, úžasné krajiny a milých lidí.

Myslela jste si tehdy, že byste se mohla stát spisovatelkou?

Rozhodně. Když mi bylo šest, tak jsem opustila sen stát se tenisovou hvězdou. Asi v deseti jsem napsala první knihu, ale naštěstí nevyšla. Jako teenager jsem pak hodně cestovala a následně jsem začala studovat tvůrčí psaní na Univerzitě v Canbeře. Je to mimořádné město. V jazyce domorodců znamená Místo setkávání. A pokračovala jsem ve studiu tvůrčího psaní, byla to báječná doba.

Vaši hrdinové se vydávají na cestu přes půlku Austrálie, aby našli Milliinu maminku. Zároveň zjistí hodně o sobě samých. Co si myslíte o zkušenosti charakterizované heslem Co tě nezabije, to tě posílí?

Samozřejmě platí. Každý člověk si někdy projde jistým utrpením. Je nucen projevit určitou statečnost a tím se posílí. Je přece normální, jestliže jsme občas smutní, jindy šťastní. To patří k životu.

Vaši hrdinové se dokázali proměnit. Zjistili, že i mladí mohou být moudří, stáří nerovná se smrt a klíčem ke šťastnému životu může být i občasné porušení pravidel. Změnila byste něco ve svém životě?

Před deseti lety zemřela moje maminka. To pro mě byla velká změna. Přála bych si, aby se to nestalo, to jistě. Ta událost proměnila úplně všechno. Předtím jsem měla pocit, že rozumím tomu, jak budu žít. Změna ale přišla velmi rychle a člověk se s ní musel vyrovnat. Jinak bych asi neměnila nic. Můj život plyne, jak má.

Co považujete nyní za nejdůležitější?

Ráda bych si užívala života. Vážím si vztahu k rodině, ke svému příteli. Prostě chci být šťastná.

Jak prožíváte svou kariéru, když hned prvotina vychází ve více než pětadvaceti zemích světa?

Je to ohromující, velice mě to překvapilo. Každý autor sní o úspěchu a je moc příjemné, když se to podaří.

I jako úspěšná spisovatelka jste vlastně na začátku kariéry. Jaké máte plány?

Uplynulých šest měsíců bylo spojeno s velkými emocemi souvisejícími s přijetím románu. Je to docela dlouhý čas, i když to neskutečně rychle utíká. V příštím roce bych se ráda dala do psaní dalšího románu.

Propagace vaší knihy vás zavedla do Evropy. Jste tu poprvé?

Ano. Hodně jsem cestovala, ale v Evropě jsem poprvé. Je báječný pocit poznávat země s bohatou historií. Například Praha mě okouzlila. Ráda bych se sem vrátila.

Reklama

Výběr článků

Načítám