Začala ve velkém stylu a překvapivě. V Don't Let Get Me byla zprvu k vidění za bicí soupravou. Odtud skladbu rozezpívala a v příhodnou chvíli se přemístila kupředu, odkud po zbytek večera lačné publikum s přehledem dirigovala.

Následující Trouble ukázala, že má v krvi inklinaci k punkové jednoduchosti a přímočarosti. S veselou God Is A DJ bylo zase nabíledni, že je aspirantkou na nejvyšší poprockové příčky.

Spolu s předcházejícím kouskem potvrdila, že se probíhající turné váže k loňské desce Try This. Obě písničky ji totiž zahajují.

Ošemetné vokály

Pink od první chvíle dokazovala, že je především vynikající zpěvačka. Vokály, s nimiž jí pomohly čtyři další členové doprovodné skupiny, se po prvních písních intonačně "srovnaly" a záhy se staly poznávacím znamením koncertu.

Pink si s jejich podporou dovolila hlasové eskapády od rockových vypalovaček přes popové popěvky až po uklidňující bluesové lahůdky, v nichž hlasově šplhala vysoko převysoko a byla při tom ještě profesně přitažlivá.

S radostí si vystřihla legendární hit počátku devadesátých let What's Up od své kamarádky Lindy Perryové a její skupiny 4 Non Blondes.

Přidala k tomu průřez písničkami Janis Joplinové, kterou by měla co nevidět ztvárnit v životopisném filmu. Jak tak koncert spěl k závěru, gradoval a diváci v hale popouštěli uzdu dobré náladě.

Jediné zklamání proto přišlo až po posledním akordu, kdy Pink i skupina odešly a na pódium se už nevrátily.

Rebeka neuspěla

Předskakující slovenská pětice Peha splnila, co se od ní očekávalo. Byla příjemná a písničková.

Naše zpěvačka Rebeka měla smůlu. Koncert se jí vůbec nepovedl a díky technické závadě skončil předčasně.