RECENZE: Peter Pan Complex, česká kapela s nečeským zvukem

Je v tom současně problém. Eponymní a anglicky zpívané album pražské pětice je natolik „nečeské“, že by byl malý zázrak, kdyby na zdejší scéně zaznamenalo výrazný ohlas. Na takovou muziku prostě není sluch českého posluchače zatím stavěný, a tak lze očekávat, že čtvrteční koncert kapely v solidně zaplněném pražském Paláci Akropolis patřil k těm nezapomenutelným a těžko se podobné budou pravidelně opakovat. Tím spíš, když byl dobře odehraný a formu Jiřím Burianem křtěného alba potvrdil.

Peter Pan Complex natočili hudebně vcelku barevné dílko, na kterém hrají prim aranžérská a instrumentální složka. Přestože je z dnešního pohledu v kontextu české klubové scény vlastně progresivní, je na něm spousta odkazů do minulosti. Tak se ale dnes progresivita tváří. Skladbou Talking Sense tedy probleskuje punková syrovost, Simplicity má melodiku osmdesátek, téměř psychedelické sólo ve Vandalism, stejně tak finále Morning odkazují zase k hudbě šedesátých let.

Svou úlohu ve svěžím soundu kapely hrají nenápadné syntetické zvuky, fungující jako opěrné položky, nikoli coby panovnice okamžiku. Vyztužují tak sofistikovaný sound formace, který pro ni je a zřejmě bude charakteristický. U balad Morning, Not You a Scissors se ale zvuk Peter Pan Complex poněkud rozostřuje a s poukazem na to, že u pomalých písniček se to prostě vzhledem k jejich tempu a charakteru stává, je zaměnitelný. Jinými slovy je kapela silnější ve skladbách, které dosahují alespoň středního tempa.

Slabinou Peter Pan Complex je zpěv. Jordan Haj je sice spolehlivý, ale ve výrazu postrádá originalitu. Zaostává tak za členitými aranžemi a hudebním tvarem, není rozhodujícím tahounem, který by formaci vtiskl nezaměnitelný punc. Ve vokálech jsou spolu se Zdenkem Lichnovským, jinak kytaristou, nicméně spolehliví.

Pater Pan Complex se vydali na náročnou cestu. Mají k ní dobré album a odvahu, s jakou se do něho pustili. O všem dalším rozhodnou následující časy.