Díky spolupráci s Victoria and Albert Museem vznikla expozice Glastonbury: Země a legenda, jež je založená v první řadě na využití zvukových a obrazových vjemů. Je dobře, že realizační tým nevsadil na prvoplánově jednoduché řešení a nerozvěsil po zdech pouze fotografie, plakáty či jiné mrtvé artefakty. Vznikla by pouze přehlídka nicneříkajících nástěnek nebo propagačních materiálů. Organizátoři ale chtěli přiblížit atmosféru festivalu co nejvěrněji.

Expozice se snaží navodit dojem živého festivalu co nejvěrněji.

Expozice se snaží navodit dojem živého festivalu co nejvěrněji.

FOTO: Jan Šída, Právo

Proto v hlavním sále bloudí návštěvník v pološeru mezi ploty z vlnitého plechu a několika promítacími plátny, na kterých se odehrává děj z dokumentu o Glastonbury. Všude kolem člověk míjí obří plakáty s hesly, kterými fanoušci v davu prezentují své ideje.

Aby byl dojem co nejintenzivnější, dostane každý příchozí na uši sluchátka a do ruky záznamové zařízení, které mu přehrává koláž ruchů, zvuků, hudebních fragmentů či výkřiků lidí z originálního prostředí. Lze zaslechnout, jak se někdo ptá, kde má hotel, uslyšíte čvachtavé kroky kolemjdoucích i dunění tamtamů mobilních bubenických komand.

Glastonbury je především festival hvězd, jako je Robert Plant z Led Zeppelin.

Glastonbury je především festival hvězd, jako je Robert Plant z Led Zeppelin.

FOTO: Jan Šída, Právo

Jediné, co chybí, je zápach hnilobné špíny, který zná každý, kdo vydržel dva tři dny na podobné akci kdekoli ve světě, a pak i všudypřítomná vrstva bahna, která je pro Glastonbury typická. Bahnité lázně si můžeme prohlédnout alespoň ve filmovém dokumentu.

To, že je tento britský festival na určitou dobu autonomní zemí, výrazně symbolizuje mapa areálu pověšená v předsálí.

Jsou na ní údaje o jednotlivých hudebních scénách i další statistické informace. Na celkové ploše devíti set akrů se tak každoročně stává návštěvník obyvatelem legendární země. Ten, kdo nemohl nikdy zažít originál, může v galerii nasát aspoň kousek jeho neopakovatelné atmosféry.