Jeden z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších francouzských komiků se stal filmovou hvězdou až po padesátce, ale v dalších 19 letech patřil k nejúspěšnějším francouzským komikům. Ještě 21 let po smrti přitahuje statisíce diváků.

Jejich "Fufu", jak se mu přezdívalo, se pro ně stal nezapomenutelným v sérii bláznivých komedií o četnících ze Saint Tropez či o Fantomasovi, bavili se jeho postavami ve veselohrách Smolař, Oskar, Velký flám, Křidýlko nebo stehýnko, Grand restaurant pana Septima, Hibernatus či Jeden hot a druhý čehý.

Bedna citronů pro vzteklouna

Soukromí si tento mistr grimas pečlivě střežil. Novináře odrážel tak nepříčetně, že si od nich několikrát vysloužil Bednu citronů - cenu za nejnesympatičtější osobnost roku. Nepřívětivě se prý choval i k řadě kolegů - například s Jeanem Gabinem natočil film Tetovaný, aniž prý spolu mimo kameru prohodili jediné slovo.

Nicméně jeden z mála herců, s nímž Funes vycházel, Michele Galabru, po jeho smrti prohlásil: "Byl to velký profesionál, který respektoval herce obecně a své partnery zvlášť." Svůj vztah k novinářům změnil Funes až po infarktu v roce 1975.

Zatímco svědectví o jeho povaze se rozcházejí, snad nikdo nepochyboval o tom, že velmi miloval svou druhou ženu Jeanne Augustine Barthélemy de Maupassantovou, s níž žil čtyřicet let . Dokonce jí koupil u Bretaně zámek De Clermont, který kdysi patřil šlechtickému rodu, z něhož Jeanne pocházela.

Jejich syn Patrick vystudoval lékařství a Oliver se stal hercem. S otcem se objevil před kamerou mimo jiné ve filmech Piti Piti Pa, Na stromě či Senzační prázdniny. Poté herectví opustil a stal se dopravním pilotem.

Od barového piana k filmu

Narodil se jako Louis Germain David Funes v domku na pařížském předměstí Courbevoie 31. července 1914. Už na základní škole v sobě objevil talent imitátora. Obecenstvem mu byli kamarádi a rodiče doma na dvorku. Divadlo, i když jen ochotnické, začal hrát na gymnáziu.

Protože mu učení příliš nešlo, další studia nepřipadala v úvahu. Protloukal se tedy všelijak - jako kožešník, aranžér, kreslíř či klavírista v barech. Mezitím se stačil oženit. Slušné živobytí se mu ale pro jeho manželku nepodařilo zajistit, a tak se po šesti letech rozvedl.

Až počátkem 40. let získal stálé angažmá klavíristy v baru na Montmartru, kde potkal svou osudovou lásku Jeanne. Tehdy se také zapsal do hereckého kurzu. Vydržel v něm sice jen rok, ale otevřel mu to cestu k divadlu. Dalších deset let pak dělal křoví a velkou roli, po které toužil, dostal až čirou náhodou ve hře Oskar. Objel s ní v roce 1959 celou Francii, Alžírsko i Maroko - a rázem byl na světě velký komik.

Četník, král komiků

Také na filmovém plátně hrál v 50. letech jen okrajové role. Natočil celkem 137 filmů, ale více než v polovině ztvárnil jen malé figurky.

První, kdo mu svěřil titulní postavu, byl až v roce 1964 režisér Jean Girault. Tehdy bylo Funesovi padesát let. Jeho snímky Pouic-PouicVyhoďte do povětří banku ještě ale nenaznačovaly, že se na plátně objevil jeden z nejúspěšnějších francouzských komiků. Trhákem se stal hned další film o potrhlém četníkovi, který se později rozrostl do série bláznivých příběhů strážců pořádku.

Takřka k dokonalosti dovedl jeho herecký projev český František Filipovský, který například původní Funesovy pomlky v řeči zaplnil dnes už typickým výkřikem "Hó!". Do dabingu prý vkládal tolik energie, že se na něj spoluherci chodili dívat do studia. Vyváděl u toho prý neuvěřitelně - a hlavně věrně originálu. Nastudovanou Funesovu komiku pak Filipovský uplatnil i jako komisař v komedii Čtyři vraždy stačí drahoušku.