"Nakonec ale oslava narozenin jako vždy nebude špatná. Zahraji si k nim Variace na chlast, inspirované Bertoltem Brechtem. Od slehnutí s námi už nehraje Zuzana Stivínová, zato si je poprvé zahraji se svou dcerou Aničkou." Maminkou pětadvacetileté herečky je Evelyna Steimarová.

Dá se předpokládat, že při dnešním zastavení na cestě k šedesátce nebudou chybět ani další Bolkovi potomci: devětadvacetiletá Kamila, která už je zkušenou divadelní kostýmní výtvarnicí, pantáctiletý Vladimír, jestli zrovna není s maminkou Chantall Poullainovou na prázdninách někde ve Francii nebo ve Švýcarsku, a docela určitě nejmladší Jan Boleslav, opečovávaný maminkou Marcelou Černou.

"Kluk roste jako z vody. A dělá na mne takové ksichty, že se už od něho ledasčemu můžu přiučit," sděluje otec s neskrývanou pýchou. "Má to tak přece být, mladá generace nás pošle na odpočinek. Snad se ve zdraví dočkáme. Ještě mi ale neřekl, jestli chce být hajným, manažerem nebo komediantem. Nebo možná řekl, ale já jsem zrovna nebyl při smyslech."

Polívka odpočívá

V těchto dnech si Boleslav, toho jména král na Valašsku první, užívá léto na Drahanské vysočině. "Tak mi to vyšlo, že se nemusím péct ani nikde na placu. Čekají mě jenom nějaké dotáčky v dokončovaném filmu Bohdana Slámy. A na podzim začneme konečně dřít na dlouho připravovaném společném divadelním projektu s Milanem Lasicou. Když se někde náhodou potkáme, vždycky si o něm hodně vyprávíme. Takže se už vlastně na společnou práci těšíme."

Na jeho farmě v Olšanech, kde žije, bude samozřejmě veselo. Přijedou zahrát spřátelené kapely, jmenovat je ale nechtěl, "protože se to všechno domlouvalo bez jejich manažerů, kteří by si pro groš obě kolena provrtat nechali." Na nich není závislý jen dobrovolně trpěný Polívkův žák PhDr. Zdeněk Korciani a jeho Divadlo Klauniky, a také Cirkus JoJo, známý mimo jiné z Rychlíkova televizního seriálu o dějinách českého cirkusáctví.

Farma, kde Bolek Polívka chová patnáct koní, se již několikrát stala místem recesistických akcí. Soutěžilo se tam ve vrhání stínu, v chytání much či v házení flinty do žita. Poslední disciplína je zvlášť populární. "To se může zdát, že je u nás národním sportem," říká Polívka a dodává: "Lidi se totiž velice často vzdávají, ačkoliv by ještě mohli bojovat." Herectví pro Bolka Polívku vždy znamenalo a stále znamená hrát si. "Hrát si na někoho, ne hrát někoho," jak říká.

Bohatá kariéra

Už na brněnské JAMU, kterou absolvoval v roce 1971, začal připravovat autorská představení, na nichž se podílel i jako režisér. V roce 1969 spoluzakládal Divadlo na provázku, v němž zůstal až do roku 1992. Poté si společně s Petrem Bílkem otevřeli Divadlo Bolka Polívky, kde působí dodnes.

Účinkoval v mnoha divadelních a filmových rolích. Mezi nejznámější patří hry Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Šašek a královna, Balada pro banditu a filmy Sedím na konári a je mi dobre, Kalamita, Pelíšky, Zapomenuté světlo nebo Musíme si pomáhat. Za role v posledních dvou jmenovaných filmech dostal Českého lva.