Položím vám otázku z vaší písně The Eco-Terrorist In Me z poslední desky: Až to přijde, budete moci říct, že jste udělal všechno, co jste mohl? Že jste se nikdy nevzdal?

Jestli jsem se někdy vzdal? Ne. A stále se nevzdávám. Co se týká kapely, přistupujeme ke všemu se stejným zápalem jako první den. A jestli jsme udělali všechno, co jsme mohli? Ne, ještě ne. Každý rok se snažíme přijít na způsob, jak být efektivní. Ale není potřeba se trápit, že neděláme dost. Je lepší se zaměřit na oblast, ve které můžeme být užiteční. Nemůžete změnit svět, ale něco ano.

Byl jste vždy bojovník?

Brzy jsem vnímal, že je třeba, aby lidé nemlčeli. Začal jsem to víc prožívat, když jsem se dozvěděl něco o světě a zjistil, jaká panuje nespravedlnost. Uvědomil jsem si, že jsem v pozici, kdy se můžu pokoušet tvořit konverzaci. Vyrůstal jsem v bezpečném prostředí, ve kterém se vše zdálo být v pořádku. Neexistovaly pro mě žádné větší problémy. Právě proto si myslím, že lidé jako já se musí zasazovat o řešení problémů, které existují.

S Rise Against jste nahráli sedm desek. Máte pocit, že vás hudební cesta změnila?

Určitě ano, a to i takovým způsobem, kterého si ani nejsem vědom. Ale na druhou stranu mám pocit, že jako lidé jsme se zase tolik nezměnili. Když jste v kapele mnoho let se stejnými lidmi, kontrolujete se navzájem. Nedovolíte si, abyste se nechali někam unést. A co se týká obchodní stránky nebo toho, že jezdíme na turné po celém světě, na to jsem nikdy nebyl připravený. Většinou jsme to bez úhony přežili.

V první písni na prvním albu The Unraveling (2001) se zpívá o snu, ve kterém spálíte civilizovaný svět. Co z něj jste chtěli pálit?

Nebylo to míněno doslovně, spíš jako metafora. Chtěli jsme, aby některé části společnosti, se kterými nesouhlasíme, zmizely a aby vzniklo něco nového. Proto to pálení. Spálit to zlé a postavit to znovu.

Změnil se podle vás svět?

To je těžké, ale každopádně se mi zdá, že otázky, které byly dřív přehlíženy, jsou dnes pokládány. Lidé nad nimi přemýšlejí. Když jsem byl malý, nikdy jsem neslyšel o podmínkách, ve kterých vzniká naše oblečení. O tom, jaké mají zaměstnanci továren na východě podmínky. Dnes se o tom mluví každý den, vede se celosvětová diskuse. Stejné je to s přírodními zdroji, environmentalismem, klimatickou změnou, právy zvířat nebo veganstvím. To všechno bylo marginalizováno. Dnešní diskuse je obrovský krok vpřed. Cítím hodně naděje.

Dostal jste se někdy do potíží kvůli tomu, že se společensky angažujete?

Čekal bych, že kritika bude i větší, nikdy jsem ji moc nepociťoval. V hudbě je spousta lidí, kteří mají přístup typu zmlkni a hraj. Chtějí dělat hudbu a nic jiného je nezajímá. To odmítáme. V Americe například nebylo vždy úplně populární být protiválečná kapela. Za to se schytává slušná čočka. Občas je nějaké tření, ale nic zdrcujícího nebo alarmujícího. Já mám radost, když se spíš než o tom, jak dobrá jsme kapela, mluví o důležitých věcech, protože to může vyvolat změnu.