Máte pověst kapely, ze které nemají rodiče vašich fanoušků radost. Budíte kontroverzi záměrně?

Ne, to ne. Jenom se snažíme psát upřímně. Nebalíme věci do sladkých slov. Lidé se pak asi někdy mohou urazit, ale neděláme to naschvál, nechceme nikoho urážet. Když však mluvíte napřímo, někdy se to stává.

Neměl jste někdy pocit, že jste zašli moc daleko?

Naopak. Mám pocit, že se zbytečně držíme zpátky.

Nedávno jste vydali album Day of TheDead. Starší alba byla zvukově hravější. Zvážněli jste?

Chápu, o čem mluvíte, ale není to nějaký vědomý posun. Jsme spolu už deset let. Každé dva roky pracujeme na desce a pokaždé se mezitím v životě stane hodně. To se odráží v hudbě. Čerpáme inspiraci ve vlastních životech, ale i v tom, co se děje ve světě. Hudba se mění podle toho, co prožíváme. Nemůžeme znít celých deset let stejně, protože život se neustále vyvíjí.

Na druhém albu American Tragedy byla písnička Bullet. Má dětsky veselou melodii a pojednává o sebevraždě. Jaký je její příběh?

Ano, je to hravá písnička o sebevraždě. Po vydání prvního alba jsme na cestách potkávali spoustu kapel i lidí a zjistili jsme, že spousta děcek má problémy a sebevražda se jim zdá být možným řešením. Pokusili jsme se k tomuto nepříjemnému tématu přitáhnout pozornost. Chtěli jsme, aby se o tom začalo mluvit, ovšem bez toho, aby to byla oslava takového aktu. Byla to alegorie, která říká, že je možné problémy vyřešit jinak. Obzvlášť když jde o děti.

Stále tu písničku hrajete?

Ano, je to na koncertech jedna z našich nejoblíbenějších. A myslím, že to je dobrý způsob, jak na to depresivní téma upozornit.

Vaše písně jsou charakteristické střídáním několika vokálů. Pracujete na nových skladbách dohromady, nebo je píšete sám?

Já většinou zpočátku pracuji sám. Potom to vezmu klukům a píseň dotvoříme. Oni třeba mají nějaké nápady, které rozvíjíme.

V České republice jste hráli poprvé loni. Prozkoumáváte s kapelou nová teritoria?

I když jsme do Evropy jezdili už dříve, Českou republiku a další země jsme do loňska nepoznali. Některé země známe už důvěrně, obzvlášť v Americe jsme mnohé státy navštívili třeba patnáctkrát. Proto nás baví, když někam jedeme poprvé.

Když člověk pořád jezdí na turné, je osvěžující ten vzrušující pocit, když poznáváte nová místa a hrajete publiku, které vás ještě nevidělo. Když někam přijedeme poprvé, fanoušci tam jsou natěšení a atmosféra je pak úžasná. Proto stojí za to mít kapelu.