Serranová se zařazuje k proudu čistě ženského psaní, píše pro ženskou čtenářku, ovšem nikterak se nepřibližuje k brakové linii romantické tvorby. Její povídky charakterizuje tón těžkého osudu a silné a přitom uvěřitelné hrdinky v centru každé z nich.

Zachycuje ženy v okamžiku změny, přerodu do další fáze. Hrdinkami jsou osoby ve středním věku, soustředěné na vlastní rituály, na mantinely a zvyky ve svém životě, které plní a jsou jim oddané. A ty mění. Pozoruje, co se v ženě děje v momentu změny, v momentu, kdy je vytržena ze své přirozenosti a bezpečí.

Povídky v souboru Sladká nevděčnice mají veskrze pochmurně laděnou atmosféru.
Serranové povídková tvorba má drobné konotace s psaním kanadské prozaičky Alice Munroové. I ta ve svých povídkách sleduje ženy v krátkém výseku jejich života, v okamžiku změny. A stejně jako Serranová nepodává rozhřešení, pouze pozoruje a místy až impresionisticky zachycuje napětí a atmosféru. Místa, která popisuje, vykresluje živě a barvitě, přitom za pomoci úsporné práce se slovy. Čerpá tak ze svého druhého oboru, výtvarného umění.

Jazyk chilské spisovatelky obsahuje naléhavost, slabší však, než jakou měl jazyk sbírky Deset žen. V ní byl navíc přítomen apel a lehce zmíněn dějinný a politický kontext Chile. Výrazně tu také mizí místní kolorit, vidíme ho jen v některých povídkách. Proto je Sladká nevděčnice o něco uvolněnější, méně tragickou sbírkou.

Marcela Serranová: Sladká nevděčnice
Host, 231 stran, 249 Kč

Celkové hodnocení: 70 %