Když se začaly v tisku objevovat jeho povídky, bylo jasné, že je to něco nového, co v české literatuře chybělo: literární paralela s hraným filmovým dokumentem.

Štětina velmi dobře zná jeviště svých příběhů (geograficky, etnograficky aj.) a umí najít ty správné klíče: píše napínavě (od dob Otakara Batličky tu nikdo nebyl s takovým citem pro "dobrodružnost"), nepateticky, ale přesto se nebojí ukázat své emoce, pokud jde o soucit s lidskou tragédií, a k tomu občas přidává jemný smysl pro absurditu.

Popisuje chování lidí v krizových, vyhraněných situacích, a vyvažuje tak novinové, rozhlasové a televizní zprávy, které jsou dnes již jen statistickými přehledy počtu mrtvých, raněných a nezvěstných. Na jedné straně přesvědčivě ukazuje, že se všechny ty hrůzy dějí "díky" globalizovanému světu vlastně blízko nás a že se nás týkají víc, než jsme si schopni uvědomit. Na druhé straně svými aktivitami na obranu lidských práv a na pomoc obětem konfliktů dokazuje, že je možné - efektivněji a rychleji - pomáhat nejen od kulatých jednacích stolů a že je to zase jenom volba člověka.

Jak se z Rusa stal Čečenec

Po povídkové knize Století zázraků (2000) soustředil Štětina patnáct textů (čtyři již byly otištěny v časopise Přítomnost) do svazku, ze kterého by mohli vrchovatě čerpat nápady filmoví režiséři. Hovoří-li se o nedostatku námětů či o jejich nízké kvalitě, o scenáristické impotenci, pak by stálo za to Vykradače hrobů využít, přinejmenším pět příběhů je zfilmovatelných (třeba Vražda v hotelu Intercontinental). Druhá Štětinova kniha je nazvána podle povídky o tom, proč se z Rusa Andreje Vladimiroviče Lepského stal Čečenec Abu Bakr. Jejím mottem by mohla být lakonická slova Issaka Babela o Rusku: Jak my přinášíme svobodu - to je příšerné!

Lepskij/Abu Bakr říká jinými slovy to samé: Zbytky rozumu mi říkaly, že nemohu brát tíhu viny národa, vlasti, rodičů, říkejte tomu, jak chcete, na svá vlastní ramena, ale cit a něco jako smysl pro spravedlnost mi našeptávaly, že musí nastat něco jako sejmutí hříchu. A už po tisící mne napadlo, že Rusko může zachránit jenom velké pokání. Pokání... Ale jaké? Co strašného by se muselo stát, když k pokání nestačilo ani utrpení druhé války...? Co by se muselo stát, aby si Rusové prodělali takovou hloubku pokory jako třeba Němci a Japonci v polovině dvacátého století?

Jaromír Štětina: Vykradači hrobů
Povídky o válce a lidech
Doslov Libuše Koubská G plus G 2004

277 stran, doporučená cena 259 Kč