Vaše nové album se jmenuje Perfetto, tedy Dokonalost. Co to pro vás znamená?

Nic není dokonalé. Je to jen slovo. Často ho slýchávám, a tak jsem si řekl, proč tak nenazvat album? Vždy se najde nějaká chyba, přesto ten výraz neustále zní po celém světě. Také se tak jmenuje jedna nová píseň.

Album jste dokončoval ve Spojených státech. Je tam něco, co jste v Itálii nenašel?

Dělám to tak již od osmdesátých let. Propojuji svou hudbu s americkým zvukem. Nemůžete popřít, že v Americe je něco výjimečného. To, jak tam muzikanti rozumí zvuku a nástrojům, zaručuje dobrý výsledek. Neznamená to ovšem, že v Itálii nemáme dobré umělce.

Některé písně mají velmi živý zvuk. Znamená to, že jste se tolik nespoléhali na pomoc moderních technologií?

Je víc způsobů, jak nahrávat hudbu, ale nakonec umělec stejně vždy čelí publiku a musí mu předvést, co vytvořil. Je mnoho dýdžejů, kteří jezdí na turné s USB flashkou, několika pulty a roztancují mnoho lidí. Ale pak jsou tu hudebníci, kteří musí na pódiu zpívat. To je daleko těžší. Musíte se dobře cítit a být zdravý.

Hudba se v mnoha ohledech změnila. Jsem z těch, kdo věří, že je potřeba, aby dobře zněla a vyvolala dobrý pocit. Na to potřebujete schopné muzikanty. Koncert musí stát za poslech. Možná je to staromódní, ale já tomu věřím.

Písnička Rosa nata ieri je věnovaná vaší dceři?

Je to píseň o tom, jaké to je mít děti. O dospívání. O dobrých a špatných momentech každodenního života. To je normální. Je to píseň o výchově dětí, o správných hodnotách, o tom, že je potřeba, aby jejich život správně začal, aby pak měly dobrý postoj k světu.

Písně Tra vent’anni a Vivi e vai jsou o vás jako otci, o vašich obavách a pocitech. Co vás nejvíc zaráží na dnešních dospívajících?

Svět se hodně změnil. Když jsem vyrůstal, nebylo tak složité být šťastný. I když nebylo všechno úplně dobré, byl jste šťastný. Dnes se cítíte nešťastný, i když je vše v pořádku. Všechno je tak uspěchané, že je těžké si věci užívat. Vidím to na mladých lidech, kterým je patnáct nebo sedmnáct. Mají všechno a pořád nejsou spokojení. Přál bych si, aby věci byly spravedlivější. Spousta věcí je špatně a je na nás, abychom je dali do pořádku.

Buon Natale (se vuoi) není vaše typická vánoční píseň. O čem je?

Napsal jsem ji s Claudiem Guidettim a Garym Kempem ze Spandau Ballet. Mluví o té krásné události, kterou mají rády obzvlášť děti, v kontrastu s děním ve světě. Tolik lidí prožívá Vánoce ve válce, s terorismem, odstřelovači. I v tento výjimečný den. Není to banální píseň, spíš naopak.

Vyrůstal jste v Římě, ale teď žijete v Miláně. Proč?

Vybral jsem si ho náhodou, ale byla to důležitá volba. Potřeboval jsem pracovat na svých nápadech, umění, na své omezené znalosti hry na nástroj. Byl jsem poměrně neotesaný. V Římě bych toho nedosáhl. Nezacházeli tam se mnou správně, asi mi nikdo nevěřil. Tak jsem sedl na vlak a přijel do Milána.

Mám rád celou Itálii. Stěhování byla velká změna, ale nezpůsobila mi žádné obtíže. Začal jsem pracovat. Psal jsem písně, setkával se s producenty. Myslím, že to je stále město módy a hudby. Řím je město politiky a filmu. Nebyla to těžká volba. Jistě, v Římě je mnoho skvělých umělců, kteří se rozhodli tam zůstat. Od Baglioniho k De Gregorimu nebo Niccolò Fabimu a Barbarossovi. Zůstává tam mnoho zpěváků. Já měl možnost získat smlouvu v Miláně, tak jsem se přestěhoval. Není to zrada Říma, pořád ho miluji. Je to nejkrásnější město na světě.

Jaký je rozdíl v tom, začínat kariéru dnes a v osmdesátých letech, kdy jste začínal vy?

Tehdy bylo pro talenty víc prostoru. Když jsem se narodil, objevili se umělci jako Vasco Rossi a Zucchero, zpíval Rino Gaetano. Mnoho obrovských talentů, kteří se stali součástí italské hudební historie. Poté se to změnilo. Objevovalo se méně talentů. Dnes vám talentové soutěže rychle přinesou popularitu. Každý chce zpívat, být umělec, nemá ale čas kultivovat svůj talent. To mi dnes na hudební scéně chybí.

Vyrážíte na světové turné. Liší se váš přístup před různým publikem?

Při koncertech jsem pokaždé velmi nervózní. Některé publikum je vřelejší než jiné. Někteří lidé poslouchají pozorněji, ale já jsem vždy velmi napjatý. Protože chci být dokonalý, i když to nelze. Světové turné je fyzicky i psychicky velmi náročné. Do všeho vždy velmi investuji. Do desek i vystoupení. Chci dát posluchačům to nejlepší. Zásadní jsou dobří hudebníci. Mohl bych mít čtyři hudebníky, použít předtočené linky, pár světel a pak jít domů. Ale to nejsem já.