Jak jste vybíral program pro pražský koncert, kde je zajímavá kombinace středověké a soudobé hudby?

Pro mě to není kombinace, je to jeden svět, je to jako u víry. Nyní je tu islámský svět a křesťanský svět a svět judaismu, ale základ je stejný, otcem byl Abrahám. Snažím se najít základní linii u veškeré hudby. Ta samozřejmě začíná u monofonní hudby, u gregoriánských chorálů a židovských zpěvů. Blízká je mi i hudba z Indie a arabská a kirgizská hudba. Monofonní hudba pro mne představuje základ stejně jako pro skladatele, jako jsou Pärt , Knaifel nebo Kančeli. Je tam melodie. A věřte mi, je to jeden svět, a nezáleží na tom, kdy to bylo napsáno, jestli v patnáctém století nebo ve dvacátém či jednadvacátém. Duchovně je to jeden svět.

Jak vás napadlo kombinovat na koncertech středověkou hudbu se soudobou tvorbou Arvo Pärta?

To je můj svět, můj nový svět, protože já neinterpretuji jen starou hudbu, nebo jen současnou hudbu, ale hudbu, která spojuje různé přístupy, polyfonii, harmonii. Koncerty Hortus Musicus vždy přinášejí novou hudbu, ale ne tu avantgardní, dodekafonickou, ale harmonickou novou hudbu.

Knaifel nebo Pärt či Kancheli, kteří jsou mé duši blízcí, patří na seznam skladatelů, kteří jsou inspirováni nizozemskou polyfonií a středověkou hudbou ze 14. a 15. století.

Pärt v sedmdesátých a osmdesátých letech zkoušel všechny skladby s Hortus Musicus, pokaždé, když něco napsal, okamžitě jsme to zahráli na staré nástroje.

Co vás přivedlo ke staré hudbě, jejíž interpretace soubor Hortus Musicus proslavila?

Když jsem byl velmi mladý, byl jsem velký fanda avantgardní hudby od Stockhausena, Bouléze a dalších představitelů Nové hudby. Pärt taky skládal hodně supermoderní hudby. Ta mi však nestačila, protože mne neuspokojovala po duchovní stránce. Zjistil jsem, že tou pravou hudbou pro mě je středověká hudba. Po duchovní a náboženské stránce změnila můj život, avšak nyní v posledních dvaceti letech jsem v Evropě nejaktivnější dirigent nové hudby, uvádím (díla soudobých skladatelů) Pendereckého, Knaifela, Kančeliho, Tavernera a Góreckého, ale to není stejná hudba jako Boulézova a Stockhasenova.