Pro album jste napsala přes třicet písní, vybrala jste jich osm. Co je spojuje?

Vlastě nic moc. Propojení je spíš abstraktní. Neměla jsem ani problém se rozhodnout, které vybrat, protože věřím, že z ostatních vznikne další album. Nelpěla jsem na tom, aby na desce byly všechny mé oblíbené písničky.

Je pravda, že všechny vznikly za pět týdnů?

Ano. Na skládání jsem se velmi těšila. Mé děti odjely na dovolenou s babičkou a dědečkem a já jednoduše věděla, že víc času mít nebudu. Snažila jsem se proto udělat tolik práce, kolik bylo možné. Na písních jsem pracovala s Eddiem Stevensem, kterého znám už asi dvacet let. Je chytrý a vtipný, jsme jako bratr a sestra. Jsme si blízcí, nemusíme o ničem příliš dlouho diskutovat. Co se nepovede hned, to později vylepšíme. Proto jsme pracovali nepřetržitě a napsali jsme každý den dvě písně.

Jako jednu z inspirací pro album zmiňujete americký dokumentární film Paris is Burning. Řekla jste, že cítíte, že vás s jeho protagonisty něco spojuje. Co?

Jde o to, jak vystupují. Mám pocit, že můj projev na pódiu je podobný tomu, který předvádějí oni ve filmu. Určitá extravagance, přehnaná gesta, přičemž zároveň doufám, že i u mě je v tvorbě jistá hloubka. Za tou extravagancí se skrývá hodně emocí.

Nechala jste se inspirovat i nějakým dalším filmem?

Nebylo to nic přímočarého, nic, co bych mohla zmínit. Na základě dokumentu vznikla vlastně jenom jedna písnička. Nicméně si myslím, že album má filmovou atmosféru. Ráda si hraju s postavami, a to nejen vizuálně. Třeba když se stylizuju pro fotografie anebo v klipech. Stylizuju se do různých postav, o nichž jsou příběhy písní, ale i když je písnička celá vymyšlená, vždy je v ní pravdivé zrnko, něco z vás.

Jedna z výrazných písní na albu se jmenuje Exploitation. O čem je?

To je sexy písnička o vztazích. Má být ironická a vtipná.

Prý jste k hudbě původně nesměřovala. Máte představu, co byste dnes dělala, kdybyste v roce 1994 nepotkala Marka Brydona, nechlubila se mu svým upnutým svetrem a následně jste spolu nezaložili skupinu Moloko?

Chtěla jsem jít na uměleckou školu a stát se vizuální umělkyní. Své vizuální cítění jsem ostatně nikdy nepřestala uplatňovat. Na hudbě je milé, že je v ní pro vizuální stránku dost prostoru. Ať už jde o obaly desek, videa, koncerty, nebo oblečení. Pro mě je to skvělé povolání. Můžu zpívat a psát písničky, což miluji, zároveň se můžu realizovat jako vizuální umělkyně, což mě baví.

Jste milovnice módy a vaší oblíbenou návrhářkou je například Vivian Westwoodová. Ta v poslední době věnuje hodně energie ekologickému aktivismu. Je vám to blízké?

Ne, v tomhle smyslu jsem aktivistkou nikdy nebyla. Baví mě spíš podkopávat různé stereotypy a společenské role.