Představil se na ní společně s dalšími tvůrci J. Lehovcem, L. E. Berkou, J. Sudkem, J. Funkem, J. Rösslerem aj.

Ve stejném roce prohlásil, že fotografie je pro něj jen cestou k filmu, a natočil svůj první film, autorskou skicu Bezúčelná procházka. Od třicátých let se pak věnoval především kinematografii. Zpočátku spolupracoval se zkušenějšími tvůrci - v roce 1928 se jako pomocný architekt podílel na filmu Gustava Machatého Erotikon, stříhal snímek Karla Plicky Zem spieva, který v roce 1934 získal Zlatý pohár v Benátkách, spoluzakládal zlínské filmové studio atd.

V roce 1939 musel opustit Československo, protože spolupracoval na filmu amerického režiséra Herberta Klinea Krize, dokumentu o nástupu fašismu v Evropě.

V New Yorku, kde se usadil a působil pod jménem Alexander Hammid, se brzy prosadil jako představitel nezávislého a experimentálního filmu. Pověst zkušeného dokumentaristy od 60. let obohatil o označení invenční experimentátor s trojdimenzionálním filmovým obrazem. V roce 1965 obdržel se spolurežisérem Francisem Thompsonem Oscara za krátký film Být naživu.