RECENZE: Šabach odjel před naší realitou do Anglie

Vše totiž začíná na finančním úřadu Prahy 6, což může sloužit jako jistý model vztahu českých lidí vůči daňovému systému, o němž kdysi mluvil Ernest Hemingway jako o novodobém „gestapu“. V české podobě je to spíš parodie na finanční rozbory, v Šabachově tónu v podobě, kdy není zcela jednoduché domluvit se s českým úředníkem. Klasická haškovská komunikace se státní správou.

V autorské sebeironii je jistě důležitá reflexe vypravěče, který o sobě tvrdí, že je „vůl z vlastní vůle“. Důležitější je však přiznání, že někdy stačí maličkost a máte o čem přemýšlet na několik let dopředu. To se také děje vypravěči a jeho přítelkyni Viktorii, s níž se pak vydává do Londýna.

Po souboru povídek S jedním uchem naveselo a nejvíce autobiografické próze Máslem dolů se autor po maličké mezihře člověka, který si doma v Česku domlouvá důchod, ocitá s přítelkyní v Londýně. I tam se dostane do kleští sociální reality, kdy chce majitel vystrnadit nájemníky z bytu, jen aby ho získal pro lukrativnější nabídku. Pravda, autor se pokouší i o existenciální téma v případě vypravěčova přítele, který se na smrtelné posteli od matky dozví, že se jí jediný nepovedl. To je ale téma na další knihu.

Pro Šabacha, jehož náměty pro povídky i žánry vyžadují větší prostor, je londýnské téma knihy citlivé téma. Námětů má přehršel, ale především má stále velký cit pro trable obyčejných lidí. Ovšem s vědomím, že je schopen s jejich vnitřními pocity nakládat tak, že se důsledky případných bolestí člověka dotknou jen docela málo.

Autor opět přesvědčuje o mimořádné schopnosti výstavby dialogů, o vtipné konverzaci hlavních hrdinů, kteří si vysvětlují vlastní stanoviska o životě a jeho zákrutech. Jako obvykle to nepostrádá rysy nadsázky, parodie.

Ctitelé jednoho z nejpopulárnějších českých prozaiků, jehož povídky posloužily jako inspirace k nesmrtelným filmům ze společenského prostředí 60. až 80. let minulého století, jako jsou Šakalí léta nebo Pelíšky, se tak mohou těšit na další čtivý titul. Pravda, svou naléhavostí nedosahuje Rothschildova flaška kritičnosti třeba Občanského průkazu. Nicméně potěší každého, kdo má rád Šabachův styl vyprávění, laskavý pohled na lidi.