Zdobí ji stejně jako jeho ostatní práce smysl pro kulturnost slova a z nich splétané obrazy. Nezapře duchovní spřízněnost s oblastí poetického divadla, jaké se rodívalo za éry Přidalova vrstevníka, Josefa Topola. Příbram a jeho loňská sezóna je pak velice vážně míněným krokem vedení divadla, v čele s uměleckým šéfem, doyenem české divadelní režie Františkem Miškou, prostřít obyvatelům města a jeho okolí vedle muzikálů a komedií také špičková čísla současného divadla.

Lesní doteky se Smrtí

Pěnkava s Loutnou napsaná koncem sedmdesátých let, v čase autorova opatrného vystoupení z normalizační izolace, pro Divadlo Na zábradlí je na první pohled jednoduchým příběhem dvou možná kejklířských, možná lehkých holek na cestě od města k městu, na kraji soumraku uprostřed lesa, v jehož stínech je chvilka času na životní bilanci i na nepříliš radostný výhled do hladové budoucnosti.

V podstatě je ale filozofickým zamyšlením poučeným hispánskou středověkou literaturou o potulných pěvcích, o jejich strastech, chudobě, bídě na cestě odnikud nikam s přestávkou v lesní pustině. Pěnkava (Hana Jurčíková) a Loutna (Hana Tunová) se v tajemném prostředí setkávají se Starou osobou (Hana Kliková), a jsou to vlastně doteky se Smrtí. Stará je už na samém konci pouti a snaží se být svědomím, skepsí, nedůvěrou.

Žakéři v ženských šatech

V režii Vladimíra Mrvy je úskalím inscenace Kliková. Místo temné konfrontace s holkami je Stará osoba ukřičená, panovačně vzteklá, přeexponovaná. Ztrácí tak kontakt se smyslem Přidalova textu. Lépe dopadají na jevišti Jurčíková s Tunovou. Zbědované dívky věří v nápravu věcí a jejich mládí se stává nadějí, že se toho dožijí. Minimalizovanou hudební stránku inscenace bylo by prospěšné lépe zvládat rytmicky (Tunová). Hraje postavu lidové žakéřky, ne krákorajícího žebráka z podchodů metra, nastrkujícího misku za pazvuky.

Z minima možností vytěžila maximum na Malé scéně příbramského divadla autorka výpravy Samiha Malehová, dvorní scénografka Hany Burešové v Divadle v Dlouhé. Její iluze lesní temnoty je dokonalá... Miškova sezóna zřetelně vytáhla Divadlo Příbram ze dna. Ostatně není náhoda, že nejlepší inscenace, Hrdý Budžes, nejenom bodovala v Radokových cenách i v Tháliích, ale koupilo ji na klíč Divadlo Bez zábradlí.

Divadlo Příbram - Antonín Přidal: Pěnkava s Loutnou. Režie Vladimír Mrva, výprava Samiha Malehová, hudební spolupráce Lukáš Typlt, pohybová spolupráce Eva Velínská.