Hlavní obsah

Tine Luk Megancková zkoumá dílo malíře Bruegela: Pád andělů měl asi ve sbírce i Rudolf II.

Právo, Kateřina Farná

Belgická kunsthistorička Tine Luk Megancková se zabývá dílem vlámského renesančního malíře Pietera Bruegela staršího (nar. mezi lety 1525 až 1530, zem. 1569), známého malbami krajin a výjevů z vesnického života. Vrcholem jejího dosavadního výzkumu je publikace zabývající se Pádem andělů, obrazem známým jako Andělská vzpoura (asi 1562).

Foto: archív Tine Luk Meganckové

Tine Luk Megancková

Článek

Proč jste se rozhodla věnovat právě tomuto obrazu?

Je to jistě jedno z největších mistrovských děl, které máme v Královském muzeu krásného umění v Bruselu. Ačkoli je zmiňováno v mnoha knihách, nikdy nebylo předmětem detailního zkoumání. Pád andělů je jeden z nejvíce Boschem ovlivněných obrazů, možná proto si získal méně pozornosti než Bruegelovy známější malby venkovského života nebo jeho krajiny. Má kniha ukazuje, že Bruegel se od svého předchůdce výrazně odlišoval.

Jaká zjištění považujete za nejzásadnější?

Bruegel sice vytvořil Pád andělů v Boschově stylu, ale upravil si jej po svém a více než Bosch zahrnul exotická zvířata a vzácné objekty. Například v pravém horním rohu jeden z dobrých andělů pomáhá svatému Michaelovi v boji s rybou fugu. Ta žije v Pacifiku a je schopná sama sebe nafouknout, když na ni někdo zaútočí. Kolem roku 1562 byla jako opravdová rarita dychtivě sbírána a vystavována v takzvaných skříních kuriozit. Dalším zajímavým výjevem je, když jeden padající anděl hrající na trubku nosí zbroj, při bližším pohledu vypadající jako krunýř pásovce – dalšího exotického zvířete a ikony Ameriky.

Ostatní padlí andělé jsou oblečeni do lidského šatu anebo drží vzácné předměty jako osmanskou šavli anebo špičatou přilbu. Ty odkazují na svět sběratelů a částečně nám něco napovídají o možném prvním majiteli tohoto obrazu.

Brzy si získal jméno a byl oceňován současníky jako nový Bosch, který překonal i svého mistra

Kdo to podle vás byl?

Rok po namalování Pádu andělů se Bruegel odstěhoval z Antverp do dvorního města Bruselu. Asi doufal, že bude vytvářet obrazy pro bohaté sběratele a znalce umění u dvora. Jedním z těchto dvořanů byl mocný kardinál Antoine Perrenot de Granvelle, který byl pak zapleten do zuřivého boje o moc s mladým Vilémem Oranžským. Ten kromě jiného vlastnil Zahradu pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche. Možná Granvell přijal Pád andělů jako symbol svého politického soupeření s Vilémem Oranžským.

Proč Bruegel následoval zrovna Bosche?

Jako mladý řemeslník vstoupil do světa umění anonymními kresbami. Bylo to sice několik desítek let od Boschovy smrti, ale stále v době, kdy bylo jeho dílo žádané. Brzy si získal jméno a byl oceňován současníky jako nový Bosch, který překonal i svého mistra. Učinil tak velmi důmyslným způsobem, s odkazem na dobové kulturní poznatky.

Pro zajímavost, bruselské muzeum koupilo toto dílo v roce 1846 jako obraz Pietera Bruegela mladšího a později ho archivovali pod jménem Hieronymus Bosch. Teprve roku 1898 byly objeveny podpis a datum pod rámem a obraz byl připsán tvůrci.

Existuje souvislost mezi tímto obrazem a Prahou, městem, které bylo za vlády Rudolfa II. Habsburského centrem umění i vědy?

Po Bruegelově předčasném úmrtí získali jeho obrazy hlavně mocní a bohatí. Podle vlámského malíře a historika umění Karla Van Mandera vlastnil Rudolf II. několik jeho děl, mimo jiné Bláznivou Markétu, jež je nyní v majetku antverpského muzea. Je možné, že Pád andělů rovněž skončil v pražské sbírce. Císař Rudolf II. by jistě ocenil výjevy kuriózních zvířat a zvláštních předmětů, v nichž si liboval.

Reklama

Výběr článků

Načítám