Hlavní obsah

RECENZE: Mumford & Sons jsou pro rock moc obyčejní

Mumford & Sons je londýnská kapela, které se v posledních šesti letech podařilo něco úžasného. Vedle tradičních ostrovních motivů, zvuků a nálad přijala do své tvorby vliv amerického country a folku a namíchala tak hudební koktejl, který uspěl. Líbil se v Evropě i za oceánem a zamilovali si ho zejména fanoušci, pro které muzika nepředstavuje pouze zábavu, ale hledají v ní i kus umění a tvůrčího kumštu.

Foto: Profimedia.cz

Mumford & Sons

Článek

Po dvou takto pojatých albech však přichází změna. Mumford & Sons vydávají třetí kolekci Wilder Mind, která je po zvukové stránce jiná než předešlé. Jsou na ní totiž použity elektrické kytary, razantní bicí, syntetizér a rockové zvuky i manýry, jinými slovy je to folkrocková nahrávka kapely, která si zachovala autorský rukopis i naléhavost, ale navlékla si nový aranžérský kabát.

Mumford & Sons tak sice vyšli vstříc svému tvůrčímu pnutí, které v posledních měsících pociťovali, současně se ale stali běžnou rockovou kapelou, která má trochu nouzi o silné melodické nápady a nahrazuje to tím, že se tu a tam tváří, že je pořád ta stará folková parta, která si jenom udělala žánrový výlet.

Nové album Britové nenatáčeli s producentem svých dvou předešlých Markusem Dravsem, ale s Jamesem Fordem. Točili v Americe i Londýně a před jeho vydáním vypustili tři skladby, aby bylo jasné, že cosi bude přece jenom jinak.

Foto: Universal Music

Mumford & Sons: Wilder Mind

Čtveřice se inspirovala výraznými rockovými pojmy. V jejím zvuku lze snadno vystopovat vliv Led Zeppelin, U2 či Coldplay. Ve skladbách sice stále výtečně pracuje s dynamikou i náladami a v některých momentech opět dokazuje neobyčejnou schopnost vymyslet melodii až přehnaně melancholickou, přitom příjemnou, až krásnou. Nad tím vším se teď ale táhne rockový oblak, a protože kapela do toho světa vstupuje z jiného, je v tom trocha naivity a nejistoty.

Mumford & Sons nemají například tak výrazného zpěváka, aby se jeho projev uměl vyšplhat nad hudební složku jako stigma. Nenapsali ani líbivé stadiónové halekačky, aby svět rychle odzbrojili novým hitem. Písně také opatřili možná až příliš ambiciózními texty (boj proti drogám, víra, vztahy, lítost, naděje) na to, aby byla jejich rocková tvorba snadno vstřebatelná.

Když přičteme zklamání, které se dostaví u milovníků prvních dvou alb, lze se domnívat, že kapela je na křižovatce. Těžko říct, kam se vydá s další nahrávkou. V každém případě jí ale zvuk prvních dvou desek slušel více než ten z Wilder Mind. Pro rock je příliš obyčejná a nezáživná.

Mumford & Sons: Wilder Mind
Universal Music, 47:35

Celkové hodnocení: 60 %

Reklama

Výběr článků

Načítám